SVATEBNÍ OZNÁMENÍ: Kamarádka se vdává....

 Během tohoto roku se udála spousta změn. Každá z nich mi svým způsobem nenápadně připomíná moji dospělost. Haha. Cítím se samozřejmě velice dospěle.

Zajímavé ale je, že pomalu a postupně člověk dozrává nejen do toho věku, kdy se okolí páruje, ale s tím tvořením dvojic to myslí opravdu vážně, dokonce tak vážně, že seberou odvahu, nejdřív si svého druha symbolicky okroužkují, pak rok plaší, šílí a nemají daleko k hysterii, neboť každý správný svatební koordinátor musí být přece pod neustálým tlakem a je to přece jenom za život, tak ať ten tlak stojí za to! Když se zadaří, přežije se rok nervozity, neustálého nestíhání a vypětí předsvatebních příprav, oněm dvojicím už je pak krásně a blaze před oltářem.

 Možná si dokážete představit onen vnitřní šok, když mi kamarádka, kterou znám od školky, prozradila, že se zasnoubila a do roka bude veselka. Jeden má upřímnou radost, těší se, proráží hlavou strop, jak skáče radostí. Na druhou stranu – to uvědomění – my jsem asi opravdu dospělí. Ona bude vdaná. Pak přijdou děti. Potěš smeták, kde jsou ty doby, kdy jsme lítaly po hřišti, hrály na policajty a lupiče, sbíraly různobarevné kuličky, které kluci ládovali do plastových pistolí, soutěžily, kdo jich najde víc a bude mít v rukou celé duhové spektrum? Strašně ten čas letí.

Pak přijde řeč na svatební přípravy. Ano, ono se to opravdu děje. Budou bílé šaty, chůdy (co budou krásné, ale těch puchýřů z nich), dort a velká svatební žranice. Už víme, že kamarád bude fotit, takhle známá pomůže s cukrovím, spolužačky přijedou na kreativní workshop (čti odpoledne strávená vyráběním dekorací). Taky se chci podílet! Když uslyším, že nemají svatební oznámení, okamžitě si tento úkol přivlastňuji. A zbytek cesty probíráme důkladně jednoduchou představu, než se naděju, kreslení oznámení začíná. Minimálně v mé hlavě.

Schváleno spisovatelkou - RAFAELKA: Kopyta Kentaurů

Jestli mě na karanténě a online výuce něco baví, tak je to čas strávený se ségrou a hlavně úkoly, které jim jejich učitelka výtvarky zadává.

Je pravda, že každá škola i učitel se s distanční výukou popasoval jinak. Někdo očekává přítomnost na kameře každodenně, jiný dává kvanta nesplnitelných úkolů do druhého dne. Proto ze všech možných ségřiných učitelů zrovna ta „výtvarková“ vede. Vždycky zadává jeden kreativní úkol na čtrnáct dní. A hlavně se mi líbí, že posílá takové tvořivé podněty, co si člověk může zpracovat dle vlastní představivosti, chuti i prostředků.

První z našich společných výtvarných projektů měl být návrh obalu. Měly jsme si představit, že vlastníme reklamní agenturu, která má vytvořit návrh obalu. Bylo jedno, jestli se bude jednat o obal čokolády, limonády nebo oblečení. A v tomhle jsme měly jasno hned – uděláme přebal na Rafaelku.

Rafaelka je naše milovaná série, s napětím očekáváme každý nový díl. Pamatuju, když jsem s napětím očekávala novou kapitolu na blogu, vzpomínám si opravdu dobře i na doby, kdy jsme s Marinou byly ve stejném ročníku gymnázia. A to nadšení, když knížky konečně vyšly tiskem bylo ohromné! V té době jsem zároveň dlouho hledala knížku, co by moji ségru zaujala, nadchla a udržela u čtení. Jenže žádná jí nebavila. Když jsem jí ale dala do ruky kapitoly Rafaelky, co jsem měla ještě z dob blogu, ponořila se do světa víl a elementálů a hltala jeden díl za druhým.

Ilustrační foto starých obálek (upravené z knihobot.cz)

Boj s větrnými mlýny (dospělácká edice)

Dárek pro babičku mlynářku mi posloužil jako krásné ilustrační foto, i když s tímto článkem vlastně nemá, co dočinění