Jeden by řekl, že studium jako takové je celkově
nepříjemná záležitost – výměnou za znalosti musíte vynaložit velké úsilí,
podstoupit několik set až tisíc stresových událostí a největší z nich je
bezpochyby psaní závěrečné práce.
Což
o to – já velice ráda píšu, popisuji skutečnost či dokumentuji fakta, jiná věc
je si ale na každé vaše tvrzení hledat nějakou chytrou osobu, která tu vaši
myšlenku už předtím určitě někde sepsala.
A
největší radostí je doba, kdy se nebezpečně blíží termín odevzdání – je sice
ještě měsíc daleko, ale pořád je to hrozně blízko, když je všechno zavřené a vy
řešíte, kde to budete tisknout a vázat. A přitom máte ještě předložit milion a
jednu věc, kterou máte vytvořenou v beta nepublikovatelné verzi.
Moc
mě na tom baví i super fakt, že rozvolnili pohyb mezi okresy, ale pořád je
situace, jaká je a nesmí se téměř nic, pořád zůstává podepisování různých velmi
důležitých papírů, které musíte zapracovat do bakalářské práce a za nimiž si
musíte dojet na fakultu.
Zdá-li se vám tento článek nedokončený, bude to
patrně tím, že to článek není. Jen myšlenkové pochody, za kterými si od
kompletování práce na chvilku odskočím. Proto je možné, že tu ještě odstavec
nebo deset přibydou.
A jestli taktéž píšete závěrečnou práci nebo se už
učíte na státnice, přeji vám pevné nervy z oceli.
A věřte, že bude líp a
hravě to zvládnete, ač to vypadá nereálně.
Vždycky se to nějak zvládne.
Dne 2. 5. 2021 už nemám slov. Tento elborát je ze mě dokonale vysál a já už nejsem schopna napsat slovo natož větu smysluplně a bez překlepu. Ano, už se klepu a doufám ve schálení. Už se těším na drobné úpravy jednopísmenných nesmyslů na konci řádků, dkonce bude zajímavou výzvou i vytváření seznamů obrázků, které by mohlo být snažší. Těším se na obsáhlé bichle, které budu muset načíst pochopit. Těším se na cokoliv jiného než psaní. Elaborátů. Čtení výzkumů. A počítání průměrů. Vědkyně ze mě asi fakt nebude, na to si moc užívám lidové obraty a pointy, které vyplývají ne z výzkumů, ale vtipně napsaného textu.
