21 května 2021

Střípky náhodného dne


 Dny míjí a nejsou všechny stejné. Přesto však silně registruju každou výraznou změnu v denním režimu. Každého narušitele studia. Každou drobnost, která mě rzoptýlila od učení. Když máte pocit, že vám vybuchne hlava není nic lepšího než čmárat na papír. Nebo udělat diář na červen. Co třeba přeplánovat studijní strategii?

16 května 2021

Jako včera

 Přijde mi to jako včera, kdy jsem bojovala s tím učit se na maturitu a procházet si všechny otázky na popud svých učitelů, kteří strašili kudy chodili. Pak přišla samotná maturita a já jsem zjistila, že je to neskutečná fraška a že ačkoliv je ot založeno na nějakých znalostehc, přece jen je potřeba spousta štěstí a velká dávka improvizace.

Teď se učím na státnice v časové úseků, který je nereálný - moc se mi líbí, že vysoká škola je stavěná na tom, že většina státnicových otázek nebyla nikdy probrána (dobrá záleží obor od oboru, každopádně z reakcí mých přátel ususzují, že jsou na tom podobně). A nejvíc vtipné je, že jeden státnicový okruh, z nějž bude vycházet jedna vylozsovaná otázka, jsme nebrali vůbec. Byl to je součást názvu předmětu a ani tu hloupou definici jsme si k tomuto poměrně dost rozsáhlému oboru, který tvoří tak dva roky pilného studia, jsme si neřekli. A náplň tohoto předměty, obvykle dvouletého berte prosím v rámci samostudia za tři týdny. Do toho odevzdejte BP, vypracujte si otázky, odchoďte si praxe a udělejte dvě tři zkoušky. Chápu, že se lidi z toho hroutí, neboť nemáte čas pomalu ani spát, abyste všechno stihli v termínu. Zároveň se doprošujete o každou informaci.

Je to hezká komedie. A já budu mít hlavní roli v jeden den na premiéru i derniéru zároveň. A budu z toho muset udělat pořádné divadlo, ať si to užiju já  a i všichni přítomní. A co mi bude odměnou? Dobrý pocit. Vždycky bojujeme o dobrý pocit. O to, že to mělo smysl. O to, že jsme si dali cíl a zvládli ho. A všechno ostatní je už nepodstatná nadstavba. Neboť kdo potřebuje titul, když ví, že to zvládl. Když ví, že se překonal a všechno to úsilí stálo za to. Když ví, že to mělo smysl a bojoval za to až do samého konce.

A tak tu sedím, hledím na neznámé pojmy a po milionté sbírám odhodlání - má to smysl a chci to dokončit. Chci odejít s tím, že to mám. že jsem to zvládla. Že se umím za sebe postavit a prodat, co vím. Teď jen přemoc tu nechuť, napsat pár mailů a ponořit se do otázek. Čas zase najít nějakou, která mě bude bavit a nakopne mě v učení dál.


Jaká je vaše studijní strategie?  

Co vám pomáhá, když je toho prostě hodně? 

Co vás motivovalo k tomu mít titul, udělat si školu nebo se prostě jen zapsat na kurz? 

 

Budu moc ráda za všechny sdílené příběhy.