Přijde mi to jako včera, kdy jsem bojovala s tím učit se na maturitu a procházet si všechny otázky na popud svých učitelů, kteří strašili kudy chodili. Pak přišla samotná maturita a já jsem zjistila, že je to neskutečná fraška a že ačkoliv je ot založeno na nějakých znalostehc, přece jen je potřeba spousta štěstí a velká dávka improvizace.
Teď se učím na státnice v časové úseků, který je nereálný - moc se mi líbí, že vysoká škola je stavěná na tom, že většina státnicových otázek nebyla nikdy probrána (dobrá záleží obor od oboru, každopádně z reakcí mých přátel ususzují, že jsou na tom podobně). A nejvíc vtipné je, že jeden státnicový okruh, z nějž bude vycházet jedna vylozsovaná otázka, jsme nebrali vůbec. Byl to je součást názvu předmětu a ani tu hloupou definici jsme si k tomuto poměrně dost rozsáhlému oboru, který tvoří tak dva roky pilného studia, jsme si neřekli. A náplň tohoto předměty, obvykle dvouletého berte prosím v rámci samostudia za tři týdny. Do toho odevzdejte BP, vypracujte si otázky, odchoďte si praxe a udělejte dvě tři zkoušky. Chápu, že se lidi z toho hroutí, neboť nemáte čas pomalu ani spát, abyste všechno stihli v termínu. Zároveň se doprošujete o každou informaci.
Je to hezká komedie. A já budu mít hlavní roli v jeden den na premiéru i derniéru zároveň. A budu z toho muset udělat pořádné divadlo, ať si to užiju já a i všichni přítomní. A co mi bude odměnou? Dobrý pocit. Vždycky bojujeme o dobrý pocit. O to, že to mělo smysl. O to, že jsme si dali cíl a zvládli ho. A všechno ostatní je už nepodstatná nadstavba. Neboť kdo potřebuje titul, když ví, že to zvládl. Když ví, že se překonal a všechno to úsilí stálo za to. Když ví, že to mělo smysl a bojoval za to až do samého konce.
A tak tu sedím, hledím na neznámé pojmy a po milionté sbírám odhodlání - má to smysl a chci to dokončit. Chci odejít s tím, že to mám. že jsem to zvládla. Že se umím za sebe postavit a prodat, co vím. Teď jen přemoc tu nechuť, napsat pár mailů a ponořit se do otázek. Čas zase najít nějakou, která mě bude bavit a nakopne mě v učení dál.
Jaká je vaše studijní strategie?
Co vám pomáhá, když je toho prostě hodně?
Co vás motivovalo k tomu mít titul, udělat si školu nebo se prostě jen zapsat na kurz?
Budu moc ráda za všechny sdílené příběhy.