DIY: Obal na DIÁŘ

Některé články jsou napsané hned, jiné zrají poněkud déle.

Ráda bych vám konečně představila svůj lednový/časně únorový projekt, ve kterém jsem opět oprášila své šicí schopnosti.

Jak už jsem nastínila v jednom dávném článku (který ale shodou okolností vyšel až tento týden), letos jsem měla docela problém zvolit si diář, co budu používat. Nakonec jsem se rozhodla pro poněkud komplexní variantu, která obsahovala Nivea diář, měsíční přehledy a takový můj Snílkobuch (aneb plány a inspirace na papíře). Bohužel to všechno jsou tři kousky a nechtělo se mi to jen tak házet do batohu. A jak již bylo nastíněno v kreativních cílech, toužila jsem po obalu, kam je všechny budu moci schovat a nosit společně.

Prvotní inspiraci ve mně zasela jedna velmi šikovná a inspirativní paní, která upcykluje textil a na internetu působí jako DomaŠiju. Když jsem viděla na jejím e-shopu organizéry na diáře, byla jsem v opravdu velkém pokušení (a to stále jsem xD) jeden z nich si objednat. Když jsem se ale podrobněji mrkla na střih, zkusila si obaly zanalyzovat, zjistila jsem, že bych něco takového mohla vyrobit i sama.

Ano, tak malý impulz pro Tvořilku stačí. Tak se tedy našly zbytky látky, co barevně k sobě ladily, a začal se kreslit ďábelský plán.

Nejsem příliš zručná švadlena, se šicím strojem jsme stále „na ostří nože“ (to, že vydržíme spolu v jedné místnosti bez toho, aby jeden z nás defenestroval toho druhého je též zázrak xD), ale čas od času vyhlásíme příměří a plníme požadavky a nároky toho druhého. Tyto momenty jsou velmi vzácné, o to je pak radost větší!

Velkou pozornost jsem tedy věnovala nakreslení schématu a systému vrstvení látek. Mé minulé pokusy mě dostatečně poučily o tom, že když je v celém procesu započteno šití porubu, je třeba jednotlivé kroky opravdu plánovat, ať neustále nemusím své omyly párat.

A poté přišla na řadu ona lítá bestie, co mě svou rychlostí vytváření stehů jednoznačně trumfne. Tedy pokud se netrhá nic. Nedojde spodní nit. Nebo se nevytvoří nový problém, kvůli kterému vytahuji  návod nebo volám o pomoc starší a zkušenější.

Základem mého obalu byla džínovina (respektive staré rifle, co už dosloužily) a různé odstřižky látek, kterými mě podarovala babička. Jako začínající švadlenku mě i přes všechnu pozornost, co jsem výběru látky věnovala, překvapil fakt, že některé látky byly ve výsledku pružnější, než jsem čekala. A  vzhledem k tomu, že v mém plánu nefigurovala žádná výztuha obalu, zhodnotila jsem, že bude příhodnější, ty pružnější látky přece jen podlepit (viz fialovo-růžovo-bílo-šedá látka), aby obal byl pevnější.

 

A jak jsem nakonec naplánovala rozložení? Na levé straně kromě hlavní kapsy, vznikly i čtyři menší „schovky“. Do té největší se v pohodě vejde další sešit A5, druhá menší stačí na aršíky s nálepkami či další nahodilé papíry, třetí je přesně vyměřená na měsíční přehledy o velikosti A6 (pokud si chcete podobný vytisknout, odkážu vás na článek zde) a tak poslední je úplně ideální na zastrčení propisky.

Pravá strana měla být původně bez přídavných kapes, ale nakonec mi to nedalo a dvě mini vznikly. Do jedné by se i menší záložka vešla, tak zbylá je maximálně na lepíky.

  

Naprostou improvizací a vedené momentální inspirací byla touha vytvořit výšivku na vnitřní stranu obalu, která zakrývala stehy a zpevňovala celkový obal. Původně měla být látka jen tak ručně přišita (protože zde už jsem si vůbec nebyla jistá, zda by stoj tolik látek pojal a upřímně jsem to nechtěla riskovat), ale pak jsem si řekla, že by bylo fajn si to malinko ozvláštnit a tak jsem bez předlohy zkoušela vyšívat (velmi amatérsky, naposledy jsem vyšívala když mi bylo tak šest) různé symboly, co mě v tu chvíli napadly. Ráda bych jednou tuto část diáře dovyšívala celou a případně i vyzkoumala různé vyšívací techniky. Ale to se obávám, že bude na velmi dlouhý článek, ale strašně se na to těším. A to jsem jako malá při vyšívání vždycky na půl trpěla. Inu možná mi ta dlouhá pauza přece jen prospěla, protože toto impulzivní vyšívání jsem si užívala snad nejvíc z celého procesu výroby!

Moje nejoblíbenější jsou dozajista iniciály a lodička. Ne, lodička vyhrává na celé čáře. A věřím, že v budoucnu přijde na řadu i origami jeřáb.

Konečně se ale pojďme podívat na napěchovaný obal. Dobrá, není napěchovaný. Hřbet má vůli a bylo tam počítáno s rezervou plnících se sešitů a v kapsičkách je též víc místa, než potřebuju.

Pro barevnou orientaci doplním, že to se zeleným okrajem jsou měsíčním přehledy a ta úzká modrá nudle je asi deset centimetrů široký notýsek, ze starého A4 sešitu, do nějž se poznámky píšou jedna báseň. A propisku dozajista rozeznáte ;)

Zavírání diáře je řešeno poněkud provizorně. Bílý pásek se suchým zipem byl, tuším, použit na natahovací prostěradlo. Říkala jsem si, že minimálně suché zipy využiju a ve výsledku jsem zjistila, že na přepásání diáře stačí dokonale. Původně jsem přemýšlela nad gumičkou, kterou v obalu přišiju. Prozatím toto dosavadní řešení funguje, ale myslím si, že na tu gumičku stejně dojde. Nebo na případnou dekoraci bílého prostoru.

A zde vidíte kompletní zavřený diář i s obalem. Jsem moc spokojená s obalem, stejně jako s jeho funkčností. Původně jsem plánovala obal dozdobit, z toho nakonec sešlo, ale říkám si, že s nějakým zdobením by to přece jen bylo veselejší. Co myslíte vy?

Děkuji vám všem, co jste se prokousali článkem (a případně i článkem minulým) a doufám, že užíváte jarního sluníčka.

Na závěr mám opět všetečnou otázku: 

Co vy a šití? Šijete v ruce nebo stroji? Anebo vám nikdo jehlu do ruky nedostane? 

Případně tipy (a zkušenosti!) pro nenáročné začátečníky ve vyšívání jsou vítány.

 

P.S. Příští týden se už konečně zaměříme na něco jiného, než jsou diáře ;)