můj ZDROJ inspirace: KOLÁŽE, co vystihují rok 2020

Loňský diář byl takovým pokusným králíkem, kde jsem zkoušela ale opravdu všechno. Různé otevírající se stránky, kapsy, pečetě, skládatelné 3D prvky, kresby...pojal všechno a taky pořádně nabyl, jak si můžete připomenout zde.

Na druhou stranou ryze dominantním prvkem byly bezpochyby koláže. Malé, velké, z papíru, hlíníku i plastu. Raději nepřemýšlím, kolik lepidel padlo za oběť tomuto počinu. Ale užívala jsem si každičký kousek, který jsem do diáře nalepila.

A teď vás zvu na tour de koláže 2020.

UPOZORNĚNÍ: Tato díla nemají valnou uměleckou hodnotu, proto neprorážejte sklo - není to Mona Lisa. Jen byste si zničili počítač, tak se chcete dostat blíž.


První koláž roku, kde jsem se snažila dát obrázky takové, které mě uklidňují, pozitivně naladí a symbolizují všechno, co mám ráda. Takže lesy, vodu, šutry a ztřeštěné animáky (na to, že nemám ráda zlatou, se zde objevuje velké množství zlatých elementů)

Přemýšlela jsem, že by nebylo vůbec špatné každý měsíc začít nějakou koláží. Ono ty koláže ten diář krásně vybarví a když si ním listujete, je to prostě barevné, veselé a krásně to zlepší náladu.


Únor

Příběh této koláže je jednoduchý. Objevíte nádherné pozadí, které je jako stvořené pro váš diář, nedá vám to a musíte to nalepit. A pak vás potkají jedny samolepky v obchodě, který se ruší, získáte je za směšnou cenu a víte, že to to pravé samolepkové. Když pak je po ruce propiska, vyplní zbylý prostor náhodnými elementy.

Březen. Mám ráda zelenou barvu. A jaký by měl být březen, když ne zelený. Moc se mi líbí i ta ilustrace s jednorožcem, který čirou náhodou zdobil obálku jedno Žlutého, když jsem jela Regiojetem. Ano, jednorožec s duhovým rohem a hřívou je tou správnou alternativou pro ztvárnění jarního obrození.


Duben.

Většinu nejspíš zaujme skupinka sedících barbín. Abych pravdu řekla jedná se o výstřižek z krabice Made to Move Barbie, která byla pořízena za účelem dělat mi kreslící model. Vtipné je, že tato plastová panenka stála ještě méně než ty kreslící dřevěné figurky. A díky velkému množství kloubů zvládá pozice vskutku nevídané. Jen bohužel neměla zas tolik příležitostí mi pózovat.

Zbytek obrázků už je jen kombinace jarního zahradního shonu a nádherných míst, které mě měly inspirovat. Možná i díky nim v loňském březnu vzniklo spoustu skvělých nápadů na projekty, co se realizovaly v průběhu roku.

Druhá vlna. Koláží samozřejmě.

Jak si můžete všimnout poslední koláž je z dubna loňského roku. Poté jsem na koláže tak trošku zanevřela. Veškerou svoji kreativní energii jsem buď směřovala do konkrétních výtvarných projektů nebo týdenních koláží. Výjimku tvořily tyto dvě dvojstrany.

Ale jejich účel narozdíl od teď předchozích se taktéž lišil. Diář se vytvořen dvěma vlepenýma sešity bez linek. Tím, jak začal objem stránek nabývat hrozilo, že se sešit vytrhne s vazby. Proto jsem hledala takové obrázky, které bych vlepila doprostřed a tím vazbu zpevnila. Když si obrázky přiblížíte, zjistíte, že papír na středu dostal opravdu zabrat.

Středem celé koláže je strom a hvězdná obloha, která pro mě za poslední rok získala zvláštní význam. Ano, ráda se dívám na hvězdy, ale když se najde spřízněná duše, co hledí s vámi vzhůru, je to zase o něčem jiném.

Stejně symbolická byla i kytara, respektive její část – ta mi připomíná, že v tomto období proběhl neuvěřitelný skok v mém hudebním vzdělání. Z naprostého hudebního analfabeta a hluchoně, se stal tvor sice hudebně hluchý, avšak schopný sám vydrnkat melodii z Harryho Pottera (ano, to se u mě dá považovat pomalu za úspěch roku).

Mimo jiné jsem zjistila, že se mi líbí, když takovou "ilustraci" diáře doplní i jedno dvě slova, která vystihnou koláž jako takovou nebo náladu, v niž ji tvořím.

Je to moje nejoblíbenější koláž v celého diáře. Jednoduchá. Barevná. S množstvím skrytých významů. A to Tvořilka má ráda.

Tato koláž je takovou směskou a je na ní hodně, ale hodně vidět, že opravdu má zpevňovací charakter. Obrázky jsem sem lepila dost náhodně, podle toho jak přišly mi do ruky. Není to dílo jedné hodiny, dne, spíše několika týdnů. Jakmile přišel pěkný obrázek, co mi se hodil do konceptu, tak tam byl vlepen.

A ne, budoucnost nesplachuji do záchodu, jak mi koláž mohla napovídat. Nebo snad ano?

Třetí vlna. Ano, opět koláží.

Byl už prosinec a já zjišťovala, že tím, jak se rok chýlí ke svému konci, patrně mi zbyde pár stránek, co by zůstaly prázdné. Shodou okolností jsem tehdy likvidovala jeden vánoční katalog, kde byla spousta "kolážuvhodných" obrázků. A vznikla tato první vánočně laděná dvoustránka, která zobrazovala, jak moc jsem se těšila na Vánoce. Když jsem ji tvořila, v myšlenkách už jsem byla u stromečku a prožívala Štědrý den.

Druhá následující dvojstrana byla inspirována albertovskými recepty, a hlavně zrecyklováním obálek či jiných věcí z korespondence, co se mi za dobu, za kterou jsem nebyla doma, nakupila. A věřte, že tolik věcí mi snad ještě "najednou" (v průběhu asi tří týdnů) nepřišlo.

Nedostatek sněhu jsem si vykompenzovala dvěma jedlými sněhuláky a absenci ledu na bruslení pidi figurkami bruslařů.

Specialitou této koláže je 3D prvek odklápějící se obálky, kde se skrývá minikoláž opět z věcí, které se schovávaly v mé korespondenci.

Mám moc ráda dopisy, pohledy a různé blbůstky, co se vejdou do obálky. A stále jsem nerozhodná, zda věci raději posílám nebo dostávám (ale spíš posílám a užívám si reakcí na dopisy!).

Další dvojstrana byla inspirována "balícím" papírem, který jsem objevila na jedné z tašek Rohlík.cz. Zaprvé – sama jsem papírové tašky už recyklovala na mnoho svým výtvarných projektů (pár se jich tu dozajista objeví pro inspiraci), neboť ten papír je pevný, dá se pokreslit, a obecně využít na tisíc a jednu věc.

Zadruhé – nápady na potisk tašek, s kterými zrovna tento e-shop přichází, mě vždycky mile potěší. Do této tašky šel zabalit nejeden dárek (knížka naprosto v pohodě) a hlavně logo samotné firmy papír nehyzdí, nýbrž se jim ho podařilo tam hezky zakomponovat. Ruku na srdce - koupili byste si takový baličák, kdybyste ho viděli v obchodě? Takže za mě palec nahoru za skvělý nápad na recyklaci tašek.

A aby stránka nepůsobila tak smutně, vlepila jsem tam pohled od kamarádky, který lze odklopit, abych si kdykoliv mohla připomenout milá slova na jeho druhé straně.

Na poslední dvojstranu jsem motiv koláže vymýšlela dlouho. Už bylo po Vánocích a chtěla jsem tam přece jen něco nevánočního.

Jedním z úžasných projektů tohoto roku byly karty na prší (nebojte, tento projekt vám dozajista představím v jeho plné kráse). Každopádně díky tomuto projektu mi zbyla spousta zadních stran, stejně jako i pár ne zcela povedených kopií samotných karet.

Rozhodla jsem se proto jako pozadí použít zadní strany a vlepit do diáře stránku s barevnými kartami, co mi bylo líto jen tak vyhodit.

Neubránila jsem se ani tomu dekorovat zbylou "černobílou" a to výstřižkama z karet, po něž už nebylo místo.

Čas na jednu nekoláž.

Poslední speciální dvojstranou je toto přáníčko. Dostalo se ke mě čirou náhodou, když ho někdo zanechal v kešce. Přáníčko bylo vevnitř popsané, doplněné o zamilované verše, o nichž však soudím, že nebyly opětovány nebo lásky nakonecc vyhasla.

Tak či tak mi bylo líto přání nevzít a nezachovat tam to pěkné. Dá se rozevřít, mohu se kdykoliv vrátit ke krásným slovům, podle kterých to byla láska veliká a nadějná. A poetická.