#neBuJo - Prostě DIÁŘ

Se začátkem nového roku internet zaplnily fotky toho, jak si lidé organizují diáře. Tedy pardon – bullet journaly. Předhánějí se v tom, kdo bude mít lepší roční přehled, mapovač nálady či kreativnější zpracované jednotlivé týdny. A ano, ač to vypadá, že druhou větou okamžitě zbrojím proti tomuto novému trendu, těší mě, že lidé jsou kreativní, vytvářejí a upravují si věci, co používají, ráda se mnohými nápady inspiruji. Na druhou stranu mě osobně neláká tečkovaný sešit, dát jmění za samolepky z e-shopu a duplikování něčeho, co najdu na Pinterestu.

Celkově jsem si řekla, že půjdu jako obvykle proti proudu (jak jinak :D), to už jen tím, že nebudu pro letošní rok využívat diář s natištěným datem 2021, ale vezmu si do parády tento z výprodeje z roku loňského (prosím, nezapomeňte si poklepat na čela).

Přece kdo ví, co by se s tím chudákem stalo, kdybych ho nechala na pospas vyřazení.

#zachraňtediáře (aneb představme si, že to opravdu zachrání ty tající ledovce a podpoří mladé ohrožené gorilí rodinky)

UPOZORNĚNÍ: Tento článek bude dlouhý. Nejspíš až moc. Obsahuje známky násilí vykonaném na bezbranném diáři. Není vhodné pro slabší povahy. Není vhodné pro osoby, kteří utrpí psychickou újmu už jen při slově recyklace. Ne, není žádný výtěžek z přečtení článku, který by zachránil tající ledovce nebo poskytl finanční či jinou podporu mladým gorilím rodinám.

 Seznamte se, můj hrdý, avšak mnou malinko zdecimovaný diář. 

To je on! Letošní (mého srdce) žampion. Teda diářový šampion.

Pečlivě vybraný porotou složenou z odborníků na diáře. Teda mě osobně (a ano, jsem odborník na diáře úplně stejně jako jsou všichni občané odborníci na hokej nebo jistá nahodilá pandemická onemocnění).

Pořizovací cena: 5 Kč. 

Obchod: Levné knihy.

Doporučují všichni influenceři, kteří nechtějí vidět, jak se to vyhodí. 

(Teď přichází ten dojemný příběh...připravte si kapesníky, budete je potřebovat)

Kdo mě loni v onen osudný den potkal, myslel si, že jsem naprostý šílenec (ne, nesnažím se vyvrátit toto tvrzení). Předloni jsem totiž zjistila, že někdy v srpnu, začátkem září, se v Levných knihách objevují diáře na aktuální rok, ovšem s podstatnou slevou (respektive něco, čemu já říkám „Nekupto akce“). Protože kdo by chtěl diář, když je víc než půl daného roku pryč? Já! Všemi deseti. A ne jeden, aspoň dva. Když už jsem tady třeba pět.

(Co s nimi dělám? Nepředbíhejte, kdo si počká, ten se třeba dočká).

 Nu a loni jsem opravdu odcházela s hodně, ale hodně diářema. Tuším, že jich tak pět až osm bylo. Jeden byl studentský motivační (vzletné citáty se stylovým fontem se krásně hodí jako dekorace přáníček, mého vlastního diáře nebo jako pěkný motiv do rámečků, zbylé papíry poslouží na poznámky nebo na hraní piškvorek), dalších několik jsem vzala kvůli krásným deskám (vypreparujete vnitřek a můžete vlepit listy čtverečkované, linkované, prázdné, s puntíkama... A když to provedete obzvlášť pečlivě, nikdo nepozná, že to byl diář, protože ty desky jsou jednoduše boží!).

Zbylé dva úlovky byly specifické. Jeden byl geniální – pevné gumové (není to kůže, není to plast, je to poddajný materiál, který bych popsala nejlépe přídavným jménem gumové) desky, malým bílým písmem odatované, s držátkem na tužku, přezkou na uzavírání, malé kapsičky na deskách. Do desek šly vložit jakékoliv dva sešity formátu A5 o tloušťce (odhadem každý) čtyřicet listů, ne-li šedesát. V čem spočívá ta genialita? Je to diář, sešit, zápisník, ... cokoliv si představíte, každopádně vnitřek můžete obměňovat podle libosti a desky vám budou sloužit tak dlouho, jak budete potřebovat, jen ten obsah jednoduše vyjmete (a buď vyhodíte nebo uschováte). Geniální. A podotýkám, že za neuvěřitelných 5 Kč (Horst by měl ze mě radost).

Posledním úlovkem byl tento již brzy zdecimovaný denní diář (kdo už zapomněl který, mrkne na fotku výše). Nemám ráda denní diáře. Je tam až moc prostoru. Já raději ty týdenní. Jenže šířka vazby byla podle mého loňského diáře ideální (loňský diář totiž nebýt gumových, co drží jak židovská víra, už praskl ve šech, div, že z vazby nevyskočil). Doporučuji mrknout na předchozí článek, abyste měli představu). A tak bylo rozhodnuto a začalo se trhat. Listy. Ve velkém. Víc, než polovina jich šla pryč (respektive na hromadu papíru určených na náhodné poznámky). A tak můj diář poznal, jak vypadá důkladná redukční dieta. V papírovém podání.

Jak už to ale bývá, žádná dieta netrvá věčně, a tak hned vzápětí (čtěte po pár dnech, kdy byla zase chvilka času), ten chudák začal opět nabývat na objemu (ne nadarmo vám různé vědecky se tvářící weby kladou na srdce, že dieta musí mít doživotního trvání, jinak to máte hned zpátky nahoře). 

Nejdřív tam přibyla lednová koláž, následně něco, co by mohlo suplovat menstruační kalendář/přehled celého roku.

Kancelářské sponky se mi zdají jako skvělé záložky ;)

Bez obálek a nějaké té kapsy bych se už taky neobešla, takže ten chudák nepřibral jen jedno, ale dokonce dvě výživná místa, kam se dají archivovat nálepky, útržky, případně různé 2D vzpomínkové předměty.

Ta růžová je strašná. Stejně jako její kombinace s lesklými samolepkami. Na druhou stranu už jsem stará a toto mi připomíná mé náhodné kreativní pokusy z dětství. Ano, milovníci retra mohou obdivovat.

V mezičase přibyly i první "tetování" na nálepkoplac (pro neznalé: nálepkoplac by výkladový slovník definoval asi takto – jedná se o místo, kde jsou náhodně umísťovány jakékoliv 2D kousky papíru či jiného materiálu, jenž disponuje lepivou zadní stranou; jejich postupným vrstvením vzniká unikátní koláž, kterou lze vystavovat v nejedné evropské galerii – viz minulý článek) a postupně se začaly i vytvářet týdenní přehledy na měsíc leden. 

Jožin z Bažin na nás vykoukl při Silvestrovské noci. Tu hru už máme několik let, ale tato nálepka se přede mnou dlouho, a teď mohu dodat i neúspěšně, skrývala.

Tahle žába je tak divná, až se dokonale hodí na první lednový týden.

Tyto stránky se zpravidla tváří, že na objemu diáře příliš nepřidají, opak je pravdou. Jsou to krásné kalorické bomby v pravém slova smyslu – působí nevinně, ale jakmile uběhne daný týden, na váze (v našem případě objemu) to dozajista poznáte. A koláže, co jsem hodlám vytvořit, většinou způsobí, že diář nelze zavřít.

Letošní novinkou mého diáře byl Snář (a taky měsíční přehled, který mé masochistické já vytvořilo kvůli bakalářce). Místo původně na poznámky jsem si rezervovala pro mé často barvité sny. A můj diář mi za to poděkuje. Stejně jako se hubne spánkem, tak udržování objemu budou jistě regulovat i zaspané sny. Anebo taky ne. 

Každopádně uvidíme, co v diáři přibyde během února. Už teď je ale jasné, že by se mu hodil nějaký korzet. Nebo pásek. Anebo to nebudeme komplikovat a prostě mu tam nalepíme gumičku, která mu stáhne jeho rozevírající se pupek.

 

Jste diářoví maniaci?

Nebo jednoduše pro váš diář plní hlavně praktickou funkci namísto estetické?