Bedna od WHISKY

Pro lidi, co mě znají, je tento nadpis doslova alarmující.

Tvořilka se dala na chlast? A rovnou ještě na tvrdý?

Budete muset posoudit sami, co vám název tohoto článku evokuje.

Bude to známá písnička nebo pirátská truhla? Anebo úplně něco jiného?

Nic pro milovníkům whisky, ale Tvořilka je zapřisáhlý abstinent. I přesto, čas od času zkusí své štěstí a případně ochutná nový druh alkoholu. Výsledek bývá zpravidla stejný. Chutná to (překvapivě) po alkoholu, takže žádný úspěch to neslaví. A Tvořilka pokračuje hrdě ve svém abstinentování.

Abych ale přece jen chvilku ještě nemluvila o projektu, který je hlavním tématem tohoto článku, povím vám, že se nekamarádím s impulzivností. Ráda si všechno hezky promyslím a naplánuji. Takže vrhnout se do tvoření truhly po hlavě? Za koho mě máte? xDDD

Naštěstí jedna dobrá duše posouvá moji komfortní zónu a ukazuje mi kouzlo impulzivních rozhodnutí a nápadů, které se uskuteční nejlépe hned teď. Ne za chvilku. Ani zítra. Prostě teď hned. Bez ohledu na dostupné nářadí, materiál a zkušeností.

A přesně tak, přátelé, vznikla tato truhla.

Aneb Tvořilčin střet se dřevem a jeho opracováváním.

(Ne, malování hrošíků na dřevo se fakt nepočítá.)

Zatlouct hřebíky do dřeva zvládnu. Sice se čas od času stane, že neúplně rovně, ale na hlavičku se trefím bez toho, abych se bouchla do prstů. Síla úderu sice není optimální, obzvlášť mám-li větší kladivo v ruce, ale dávám to. Pokud však mám využít sekeru místo kladívka, ustrašeně dávám po jednou úderu nářadí z ruky, neboť mířit si na obličej ostrou čepelí, nepatří k mým oblíbeným kratochvílím. O to víc fascinovaně následně hledím, když přede mnou mám jasný důkaz, že je to nářadí jako každé jiné a lze ho využívat k tomuto účelu i bez ublížení na zdraví.

Obdivně tedy zírám, přemýšlím, že bych i zaaplaudovala a v hlavě si píšu na pomyslný nákupní seznam "kladívko pro Tvořilku", aby se bez ostychu mohla podílet na údržbových činnostech jako správná drsňačka. (Věřím, že taťka bude mít jedno dvě v zásobě prosvoji podnikavou a neohroženou dceru xDD)

Vzhledem k tomu, že první krok už jsme zvládli a už jsme skoro odborníci, přichází na řadu krok další: „Už jsme tak dobří, že přece nepotřebujeme metr a vyměřovat to na milimetry, ne?“ Ano, probouzí se ve mně impulzivnost a lenost aplikovat poznatky z hodin geometrie. Vzniká nový postup, kterým poměřuje prkýnka mezi sebou, odhadujeme správnou délku jednotlivých stran podle oka a vymýšlíme jednoduchou strategii spojení prkýnek k sobě tak, aby vytvořily požadovaný tvar.

Pro dnešek máme hotovo. Časový limit vypršel. Budoucí truhličko, tak zase někdy příště. Čtyři strany uklidíme do bezpečí sklepa, kde vyčkávají, až přijde jejich čas.

Po měsíci onen čas nastal. První, co se divíme, kde je ta pátá strana, co má vytvářet dno. Není. Úplně jsme stačili zapomenout na fakt, že jsme ho nestihli.

Nevadí.

Od minula už jsme profící, dno je hotové za pár minut.

Začneme truhličku dávat dohromady a překvapivě zjistíme, že mistr tesař se utnul. A celkem kvalitně. Do truhly nám z jedné strany bude malinko zafukovat. Ale nic, co by se nespravilo tím, že truhlu poskládáme malinko jinak, než jsme původně zamýšleli. 

Ta improvizace je celkem sranda.

Bedna by byla. Ačkoliv celý článek zmiňují truhličku, původně to podle Tvořilky mělo skončit na úrovni bedny. Vzhledem k tomu, že nebyl nákres, Tvořilka totiž nepochopila, že spolutvořitel tohoto zázraku, chce bednu povznést na vyšší level a udělat z bedny truhlu. Aby se to ní přecen prášilo, ne? (už do ní přece zafukuje xDD)

Takže ještě víko. S kterým přichází nejzajímavější část celého tvoření – umístění pantů. Aneb jak využít panty, co máme a zároveň umožnit kvalitní otevírání truhly. I přes všemožné úvahy a nejlepší postupy, to nakonec dopadlo tak, že to truhly netáhne jenom z boční strany, ale zafukuje i zezadu, přesně v místě pantů.

Inu mistr tesař se utnul ne jednou, ale dvakrát. (Nebo každý z nás jednou, záleží na úhlu pohledu xDD)

A to ještě nemluvím o tom, že Tvořilka rupla víko, když se pokoušela znovu naprosto impulzivně skamarádit se sekyrkou :DD (Děkuji za trpělivost při opravování, slibuji, že už to znovu neudělám!)

Po opravě nezbývá než se kochat hotovou truhlou. Ano, táhne do ní, hned ze dvou stran, ale je boží. Je úžasná a vyrobili jsme si ji sami. A nářadí je naštěstí otužilé, takže ten drobný průvan zvládne.

A opravdu se nemůžeme jako tvůrci dočkat, až se nám do ruky dostanou další náhodná prkénka, která se s pomocí pilky, kladívka (doufám!) a šmirglu přemění na něco krásného a užitečného.

P.S. Jen tak pro zajímavost - článek se měl původně jmenovat TRUHLA  plná pokladů.....ale tento "skandálně" znějící název článku mě nakonec uchvátil dřív. Asi by ze mě byl mizerný pisatel bulváru xDD

Co jste naposledy pokazili? xDDD