Připravit knihu k tisku není žádný med... část I.

 

Kamarádka napsala knížku.

Měla jsem to štěstí být jeden z prvních čtenářů.

A nabídla jsem se, že jí to pomůžu dotáhnout do konce.

Takto se edituje kniha.

Naprosto amatérsky, ale s chutí.

A tímto to teprve začalo.

Kdo se někdy pokusil napsat knihu, ví, že napsat smysluplný text, který nadchne obyvatelstvo, není zas taková sranda. Kdo se ale někdy pokusil dávat dohromady bakalářku, ročníkovou práci nebo jen sborník povídek ví, že napsat text je pouze začátek. Ta největší práce teprve přichází.  Protože vychytat všechny mouchy je záležitost nervy drásající, vyčerpávající a časově náročná. 

Inu paní redaktorko, slečno editorko, na scénu prosím!

Na kafíčko!

Pamatuju si na první schůzku, na první posezení v kavárně u kafe (v mém případě u čokolády), kdy jsme si na počítač promítly rukopis a začaly řešit stylistické záležitosti. Tento podnapis je uvedený jinak, než ty ostatní! Tady jsou uvozovky takto a tady zase chybí! A je to lepší jako přímá řeč nebo z toho uděláme řeč polopřímou? Budou ty nadpisy opravdu dvanáctkou nebo by byla lepší alespoň čtrnáctka? A zarovnáme je na střed? Tady nám kapitola nevychází a jsou tu zbytečně dva řádky na nové stránce (víte, že osamocený řádek na konci stránky se nazývá vdova, kdežto samotinký řádek na začátku další stránky sirotek? Mimochodem oba tyto jevy se prý podle dam z @červené.propisky nazývají parchanti xDD) - co s tím? To musíme ujednotit!

Vyrojilo se strašně moc detailů a závažných problémů, které bylo třeba vylepšit, zamaskovat, zlikvidovat, upravit a předělat. Ale na závěr jsme se dívaly do prázdných šálků s pocitem důležitosti.

Takhle se píšou dějiny. 

Toto je teprve velkolepý projekt. 

Potřásly jsme si na rozloučenou a se slovy, že si napíšeme mail a s plným to-do listem, jsme se rozešly každá svou cestou.

Ještě ten večer jsem si hrála s předformátovaným textem, upravovala výslednou podobu, ladila kosmetické nedostatky, provedla první korekturu a autorce přeposlala historicky první beta verzi všech betaverzí.

A tímto setkáním vlastně začal příjemný půl rok plný kavárenského povalečství, nekonečných betaverzí (dobře, zas tolik jich nebylo xD) a skvělého pocitu, že se vám to pomalinku, ale jistě rýsuje. To je, prosím, pocit opravdu k nezaplacení!

Být redaktorkou, korekturkou a editorkou mi nestačí xD

Tvořilka je prostě tvor velmi ambiciózní. Taková kariéristka jedna, která sní o trajektorii stoupajícíc strmě ke hvězdám a ještě výš xDD 

Ne, dělám si srandu.

Ale představte si můj výraz, když se začalo mluvit o ilustracích knížky. 

(instatní srdíčka v očích a nadšený výraz)

(Chápete to?! Tady je příležitost se kreativně vyřádit! Haló? Tvořilko? Vidíš ty bezmezné možnosti, těch milion sto padesát osm způsobů?) 

Aneb jak tento budoucí bestseller ještě vyšperkovat. 

(Vytunit, vyladit, prostě kreativně pozvednout na level nejvyšší!) 

Protože formátování je přece automatické, chce to nějakou nadstavbu ne? 

(Tvořilka má pořád srdíčka v očích a už jí to šrotuje, co za ilustrace by se tam hodilo.)

Co fotky? (Mimochodem autorka velmi ráda fotí a materiálu by bylo dost ;) Kdybyste měli zájem, fotografickou tvorbu autorky najdete zde) Nebo raději nějaké ledabylé kreslené ilustrace? Na to už bychom měli kandidátku kamarádku. (smutný obličej a pokles nadšení) 

Hmm....a potřebuje knížka opravdu ilustrace? 

Není lepší nechat mluvit text sám za sebe?

Tato otázka byla položena v průběhu vytváření nesčetněkrát. 

Nebude to příliš? Nezastíní to text? 

A jak to nastavit, aby to text potrhlo nikoliv čtenáře zahltilo dalším obsahem, pro který bude myšlenka knihy zazděna? 

Pro mě osobně byl text hlavním nositelem myšlenek. A s ilustracemi jsem si knížku horko těžko dokázala představit. Zato vhodné fotky? Ty by mohly podpořit tu správnou atmosféru! Autorka knihy ale měla spoustu různých nápadů od ilustrací, přes oddělovače, že jsme zvažovaly mnoh variant.

Po mnoha debatách nakonec v aktuální podobě knížky ilustrace ani fotky nejsou. 

Autorčin text provází něco úplně jiného. A parádu to dělá náramnou.

Citáty místo ilustrací

Citáty a různé průpovídky hrají ve všech kapitolách důležitou roli. Když jsme je pomocí fontu a velikosti zdůraznily, tvoří krásný dekorační prvek.

I přesto, že se zvažovalo i nějaké to krasopísmo, přece jen formátování splnilo svůj účel a citáty vyniknou. Nezastíní myšlenku textu, ba naopak ji decentně podtrhnou. A při listování srdce zaplesá nad každou zvýrazněnou pasáží.

Takže nene, nepodceňujte sílu slov. A hlavně jejich estetickou stránku (i když se jedná o rádoby obyčejný font)! A to nemusí být ani napsaná přehnanými kudrlinkami. 

(Mimochodem krasopísmo se mi strašně líbí, chci s ním v budoucnu rozhodně experimentovat, jen tady by mi to přišlo trošku moc....prostě se mi to sem nehodilo :/ Protože obsahově - toto není knížka o kudrlinkách.)

Ale zůstalo první vydání skutečně bez ozdob?

Obálka jako žádná jiná

Během různých debat týkajícícíh se ilustrací se samozřejmě diskutoval i výsledný obal. Opět nutno vzpomenout na jedno kavárenské setkání (protože tam přece důležití lidé řeší své pracovní projekty, ne? :DD), kde jsem vytahovala z jedné strany popsané papíry a čmárala na ně rozložení kapitol, citátů, samotné knížky a nakonec i přebalu.

Při vytváření obalu mě hodně inspiroval text knížky a celkový dojem, co jsem z něj měla. Obal jsem navrhla hodně jednoduchý, protože se počítalo, že kamarádka si knížku bude tisknout sama. Takže šlo vesměs o jednobarevný tvrdý papír, co bude tvořit desky, s decentním motivem odkazující na název knížky (jak můžete vidět hned na začátku článku).

Vzhledem k tomu, že knížka nese název "Chtěla bych být chameleonem", chameleoni tam nakonec přece nemůžou chybět! A tady se Tvořilka hrdě chopila role (tak trošičku si ji sobecky uzmula pro sebe xD) a při jedné hodně dlouhé cestě vlakem plné zpoždění se pustila  do kreslení chameleonů. A chytlo ji to natolik, že výsledná kresba dokonce skončila i na Instagramu náhodného indického spolusedícího, který měl společnou cestu.

Nakonec vznikl nejen chameleon, co zdobí úvodní stránku, ale i x dalších, které se možná ke čtenářům dostanou v podobě samolepek.

Zálohovat, zálohovat a hlavně si dobře pojmenovat soubory

Jestli je něco, čemu se opravdu vyplatí věnovatt čas, když pracujete na něčem důležitém je záloha. Zde platí, čím víc, tím líp (žádný minimalismus, jak slyšíte ve zbytku článku xD). Zahlťte zálohou svůj mail, flashky, kamarády, počítač. Zálohujte všude a všechno. To, co je ale ještě důležitější - odlište si jednotlivé beta verze a nespolehejte jenom na datum úpravy. Protože velmi snadno se vám stane, že najednou budete mít sice třicet záloh, ale souboru, nad kterým jste od té doby udělali tunu práce a není to vůbec znát, protože se to prostě neuložilo, přejmenovalo nebo propadlo počítačovému peklu. A opravovat jednopísmenné spojky (nebo-li jednoznakovky) na konci řádku je docela za trest. A to už při prvním pokusu, natož, když to děláte dvakrát xD

Závěrem...

...bylo to super. Dala bych si to celé znovu (i s těma zmatenýma betaverzema xDD), protože když jsem pracovala na exkluzivním prvním vydání pro samotnou autortku, mé srdce plesalo nad tím, jak se to všechno poskládalo dohromady.

Takže pokud chcete vidět, jak dopadl první a exkluzivní výtisk finální knížky, můžete se těšit na příště. 

To v článku ožije to, na čem jsme půl roku pracovaly.

A na závěr bych ráda dodala, že ten výtisk málem nebyl předán xDD

Toužili jste někdy napsat knihu? A o čem by byla?

Co vám přijde těžší - psát anebo text po sobě číst a opravovat?