Voničky
Jedna z nejtradičnější svatebních zvyklostí, hned po prstýncích, jsou myrty. Nebo jak se říká u nás - voničky. A taky to byla jedna z věcí, kterou jsem já osobně totálně zazdila a připravovali jsme ji do pozdních nočních hodin ještě večer před svatbou xD A to ještě že jsem si vzpomněla koupit stužky ten den, když jsme jeli kolem Tediho xDDD
Upřímně myrty, ačkoliv symbolizují věrnost, lásku, plodnost a nevinnost, nebyly mojí prioritou. Být to na mě, asi to přežiju bez nich xD Takže jsem neplánovala žádné specialní mašličky, ozdůbky,... polovina svatebčanů ji stejně někde ztratí před obřadem xDD Plán byl tedy jednoduchý. Oškubat kytku na zahradě, ze šitíčka ukrást špedlíky a sehnat mašličku/stužku. A když jsem viděla možnost papírové, vzala jsem tu, ta se alespoň v areálu náhodně odhozená rozloží.
Mašličky jsem teda vázala společně se ségrou do pozdních večerních hodin den před obřadem. A byly ve třech barvách. Bílá, žlutá a oranžová. Protože tyto barvy byly součástí jednoho setu xDDD A aspoň měli hosté na výběr víc variant, co mohli doladit k outfitu. A vítě jak to bylo krásně barevné?
Mimochodem ještě, že jsme měli Lenču a Léňu, které nám v den obřadu pomohly všechny omyrtovat. Navíc to byly ty nejpovolanější duše s citem pro detail a módu a zároveň hostům odborně poradily, jaká barva se jim k outfitu nejlépe hodí ;) :D
Květinová výzdoba
Aneb další část, kterou se mi vůbec nechtělo řešit. A co jsem si chtěla, co nejvíce zjednodušit s maximálním efektem.
Původně jsem chtěla oslovit mamčinu tetu, která dlouhá léta květinářství měla a výzdob a svatebníhc kytic za ty roky dělala mraky. Jenže takhle naše teta se ukázala jako docela nespolehlivý jedinec, takže z tohoto plánu sešlo prakticky pár měsíců po jeho vzniku. Jelikož jsme nezvládli ani konzultaci v rámci návštěvy, na kterou slíbila, že dojede, musely jsme to s mamkou vymyslet malinko jinak.
O svatební kytici, ozdobu na slavobránu a kytici na stůl před nás se nakonec postarala jedna naše známá, která dostala jako zadání fotky uvedené níže. A výsledek měl takový úspěch, že se s ním dokonce fotil jeden z číšníků na Instagram svatebního místa :DDD
A zde prosím finální produkty:
Kromě slavobrány a hlavní slunečnícových dekorací, mně ještě čekalo promyslet výzdobu na stoly dovnitř do sálu a pak lehká a pokud možno minimalistická dekorace stolů na venkovním posezení, kam se zábava přesunula po obědě a večerní tancování pod hvězdama.
Výzdoba byla svým způsobem podobná. Hlavní roli hrály ubrousky, dřevěné kulatiny (co nám zajistil švagr a švagrová), jutový a tylový? zelený běhoun, sádrové (některé ručně malované žáby) a jako jediná kytka přípůstná u stolování byl nakonec vybrán břečťan.
Proč je ten ubrus pomačkaný? Protože Tvořilka improvizovaně potřebovala honem honem vyfotit, jak by si to aranžování stolu představovala, aby bylo, co nejjednodušší. A žehlit prostěradlo, které v tuto chvili imitovalo ubrus, to se nikomu nechtělo xD
Venkovní dekorování stolů se obešlo bez běhounu a sádrových žab, na kulatinách trůnily hlavně žáby z mé oosbní sbírky a floru zde zastupovalo aranžmá různého sušeného obilí, čerstvý krušpánek, co zbyl z dělání voniček a náhodných nádob, často sklenic od zavařovaček anebo plechové staré konvice, které dokonale doplňovaly hájovnu jako takovou, kde se celá svatba odehrála.
Tohle aranžmá doplnil jutové stužky v zelené a oranžové a zbytky břečťanu, které zdobily sloupy pergoly, jíž byly všechny stoly zastíněné.
Wonderbox v akci
Pamatujete si na článek o Wonderboxu? (část 1 anebo, co nám přišlo, je zde, část 2 aneb, co jsme posílali zase tady) Tehdy nám poštou přišlo překvapení pro nás jako dělané a to konkrétně pléd v barvách nejen našich nejoblíbenějších, ale i vlastně v odstínech naší svatby. A pozorné oko, co si zobrazilo detail výzdoby sálu nebo zvětšilo naši slunečnicovou dekoraci na stůl, tam zahlédne povědomý vzor a barvy.
Ano, s největší radostí tento pléd byl i na naší svatbě, kde práci paní Alenky (@pastelka_ala) mohli obdivovat i další a že tam přeborníků na háčkování bylo a každý zíral.
Harmonogramy everywhere
Jedna ze super věcí, co se vyplatí mít na každém rohu (ale bez udání konkrétního času!) je určitě harmonogram. A taky ideálně svatební menu, protože to taktéž každého zajímá.
Tohle je prosím pěkně vytvořené za pár minut ve Photoshopu a tištěné na obyčejný kancelářský papír. Na stolech venku, kde probíhalo i uvítání byla A6 otvírací verze vlevo, na sloupech pergoly a všude jinde po areálu zase A4 list vpravo.
Upgrade figurky na dort
Jedna z věcí, co jsem původně nechtěla, ale nakonec jsme ji měli, byla figurka na dortu. Proč? Když jsme cosi sháněli v Tedim (tuším, že do bylo něco na naši "rozlučku"), objevila jsem tam tuto figurku. Slečna měla tuším vlasy nazrzlé, barva úplně neseděla tak jak měla, ale za čtyřicet korun mít sádrovou figurku, kterou si přemaluji k obrazu svému? Navíc tohle mi přišlo dokonalý protipól k těm přeslazených vrkajícím hrdličkám, že jsem si řekla, že toto bereme.
Takže stačily akrylové barvy, lak, malinko předtím figurku přejet šmirgl papírem a malovalo se jedna báseň.
Nejchutnější svatební dort
Jeden z mých dotazů na mého budoucího manžela byl: "A co dort? Máš nějaké speciální přání?" Prý ne. Já jsem totiž člověk, který dává přednost slanému před sladkým a dort byla stejně jako voničky pro mě taková antipriorita. Kdyby nebyl, mě osobně by nechyběl.
Nicméně dort vyžadovali všichni okolo, v tomto jsme cíleně ustoupili a zadali ho jedné paní od nás z dědiny společně se svatebním cukrovím, které bylo největší přání moji mamky. (Nutno podotknout, že paní, co zdobila jak dort, tak cukroví, ho nazdobila luxusně - detailně, precizně, ve stylu tradičních zákusků, ale pro ty, pro které bylo cukroví nakonec určeno, to byl splněný sen, takže za nás též spokojenost). Takže dort měl dvě parta, čokoládové a vanilkové a figurku k tomu.
Přesto však, když taťka navrhl, že by se jako svatební dort nejlépe hodil náš v ordině oblíbený žehličkový. Zjednodušeně řečeno mamka miluje ořechové korpusy a máslový krém, taťka a jeho strana dává přednost skládanému dortů z piškotů, krému z vanilkového pudingu a kompotovanému ovoci, to celé potřené šlehačkou. Tato piškotová kombinace se vyskládá do formy, na formu se dá talířek a babička tento dort kdysi zatížila přes noc v ledničce žehličkou (my ten inovativně používáme kartony mléka, líp se to v té ledniččce skladuje xD), proto název žehličkový dort. Jenomže představa, že toto by byl "jediný a hlavní dort" na svatbě, to by babičky ani maminky psychicky přes srdce nepřenesly, tak jsme si ho den předem udělali, že si s ním spravíme chuť po dortu hlavním. Vtip byl samozřejmě v tom, že jídla bylo tolik, že na tento mňamózní dort došlo až v neděli po svatbě, kdy toto byla první věc, kterou jsme hostům ani nenabízeli a rovnou sbalili domů a v odpočívacím módu na gauči náležitě vychutnali.
Nevím, zda jsem to zmiňovala v některém z předchozích článků, ale pro nás z jídla bylo stěžejní obědové menu. Úplně jasná a nediskutovatelná část byla česnečka. Miluju česnečku. Je to moje nejoblibenější polévka a kvalitu restaurace často hodnotím podle toho, jakou mají česnečku. A co je lepší než roztékající se sýr v polívce a krutony? S tímhle měla osobně problém majitelka místa/restaurace. Ale podařilo se mi ji ukecat.
A aby hosté neměli pocit, že by jim mohlo táhnout z úst, nechali jsme vyrobit personalizované po kusech balené žvýkačky jako takový malý "dárek/dezert".
Druhá velmi kontroverzní věc, na které jsme si s mým drahým chotěm trvali, byl přípitek. Chtěli jsme totiž Kofolu. Zde jsme narazili u maminek, protože přece takhle to bude vypadat, že na hostech šetříme. Ale je to tak opravdu? Náš hlavní argument byl ten, že za mě jedna z nejnechutnějších věcí a věcí, co skoro nikdo nikdy nedopije, je sekt při přípitku. Vždyť spousta lidí vám řekne, že jim to vlastně nechutná. A proč bychom na vlastní svatbě měli ze slušnosti usrkávat něco, co je nám odporné (alkohol totiž nevyhledáváme ani jeden, nealko verze je stejně hnusná a dětské Rychlé špunty by podle mě vzbudily větší poprask než Kofola, i když se jedná o "šampáňo", ale je to sladké a ještě ke všemu barevné xDDD). A Kofola nakonec prošla. V dvoudecových sklenicích na víno, ale prošla!
A pokud by vás zajímalo, co byl jako druhý chod, tak mix kuřecího a vepřového steaku, opečené americké brambory, obloha a tatarka. U mých milovaných lasagní či manželových špaget jsme zhodnotili, že to bude praktičtější. Vegetariáni měli největší štěstí, jaké se vám na svatbě může mít, ti měli vysněné jídlo všech svatebčanů - smažák se stejnou přílohou. A samozřejmě má antivegeteriánská polovička se jím stala na oběd též, abychom mohli ten smažák taky ochutnat.
Představovánní rodinných erbů
Takový old-school Facebook. Ale to si z dovolením nechám na příště... Protože tohle se přece jen víc hodí do našeho introvertského koutku, co na svatbě neměl chybět.
Těším se na vás u dalšího svatebního článku.
A budu moc ráda za jakýkoliv komentář, ať už bez čeho byste se obešli, co se vám osvědčilo na vlastní svatbě anebo, co vás z článku třeba zaujalo :)
Je libo další svatební články?
- Leníkův článek o naší svatbě
- Nevěstina zpověď aneb tipy a triky
- svatební UPCYKLACE
- SVATEBNÍ OZNÁMENÍ: Kamarádka se vdává....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Bez komentáře jsou mí čtenáři jako vzduch...dáš mi vědět, že jsi tu byl?