#memeLIFE… aneb Tvořilka zase šije vazby

#memeLIFE

Pravděpodobně hastagy již vyšly z módy, já si ale nemohu pomoc – přijde mi, že často krásně pojmenují danou situaci či skutečnost. A podobně je to s meme, nebo jak já ráda říkám s memečky (čtěte to česky, vynechte pokus o anglickou výslovnost).

 

Meme mi umělá intelegence či zesumarizovaný internet definoval jako:

Slovo „meme“ (čte se mím) má původ v angličtině a jeho význam se postupem času vyvíjel. Tady jsou dvě hlavní roviny:

Původně slovo meme poprvé použil biolog Richard Dawkins ve své knize The Selfish Gene (1976). Tehdy ho definoval jako: Jednotku kulturní informace, která se šíří mezi lidmi podobně jako geny v biologii. Např. písnička, nápad, módní styl, způsob chování – to všechno může být „meme“.

Avšak v dnešní době většina lidí chápe meme jako:zábavný obrázek, video nebo text, který se rychle šíří po internetu a často se různě upravuje.

Typicky má:

• obrázek (často známý nebo opakovaně používaný)

• vtipný nebo sarkastický text

• odkaz na nějaký popkulturní nebo aktuální kontext

 

Za mě je to něco jako varianta kresleného vtipu, který často platí plošně na skupinu, co podobnou situaci či problém zažívá velice často. A vzhledem k tomu, že memeček není nikdy dost.

K samotnému vytváření, nebo respektive k pokusu o to je vytvořit, jsem se dostala na Erasmu ve Valencii, kde jsme s kamarádkou byly svědky takových absurdit, jenž může vymyslet jen život. A vzhledem k tomu, že nedávno se mi podařilo konečně si dát dohromady fotoknihy právě s onoho půlroku, řekla jsem si, že prázdné předsádky jsou skvělou příležitostí jak zužitkovat i tyto vzpomínky.  Takže jsem dala dohromady všechna memečka z chatu od tří lidí, vytiskla a zaplnila předsádky do posledního volného místečka.

Vloudil se mi však při tisknutí šotek a zjistila jsem, že spoustu memeček mám dvakrát. Nejspíš jsem nebyla při třízení dostatečně pozorná a přece takový cenný materiál nebudu vyhazovat. Navíc vím, že i pro kamarádku to bude krásná vzpomínka, co ji může kdykoliv při prohlížení rozesmát.

Tak jsem tedy dostiskla ten zbytek, ať to má komplet a jala se to dát dohromady, ať to má nějakou formu a státní kulturu.

Pamatujete si na Kávový deníček? Ten shodou okolností byl určen stejné osobě. Ano, s deníčky se u mě teď tak trochu roztrhl pytel. Ale upřímně – ono mě to kompletování stránek a šití vazeb moc baví (a ano, k Vánocům – vím, že už je duben xD – jsem dostala moc hezkou vychytávku týkající se právě knihařštví… ale o tom někdy příště) a druhá věc – oba deníčky vznikly skoro s ročním rozestupem, ač to vydání článků nedokazuje. Inu sepisování a prezentování mi tak trošku trvá. Plus jedno byl dárek k narozkám, druhé opožděný  dárek k svátku.

Memečka jsem měla a hned jsem se vrhla ke své krabici s různýma papírama a začala sestavovat barevně zajímavé signatury. Další den (ne nutně v kalendářní pořadí, aneb někdy poté, kdy byl čas) jsem dala dohromady desky, kde potah byl vlastně zbytek z pouringu (aneb papír máčený v přebytku barvy). Příští náhodné odpoledne bylo věnování optimalizaci velikosti jednotlivých stránek a ořezem. Pak už zbývalo jen sešít a hotovo. V to momentu jsem ale zjistila, že jsem připravila o signaturu navíc a deníček by působil „plně“ a to jsem do něj ještě nic nevlepila. Ale co s odebranou signaturou? A vtu chvíli jsem si vzpomněla na další příslib, který s sebou Valencie přinesla.

 

Měly jsme tam spolužačku z Japonska. Byla velká fanynka K-Popu a samozřejmě měla nejen oblíbenou skupinu, ale i jejího člena. A stejně jak děti na prvním stupni nosily průhlednou „peněženku“ či slídu, kde měla jízdenky na vlak/autobus na krku, tak ona plně dospělá osobě, měla vždy při sobě roztomilou visačku, za jejíž průhlednou folií trůnil onen idol. (Mimochodem – fun fact – prý je v Japonsku běžné jít se svým idolem do kavárny. Prostě si objednáte kafe a na stůl „posadíte“ svého idola – ať už si tam opřete visačku, jeho funkopop či jinou figurku a takto si vypijete a pojíte a nemusíte sebát, že u toho stolu sedíte sami) A tu já jsem kamarádce slíbila, že jí něco podobného vytvořím.

Takže nadbytečné signatuře jsem vytvořila signatur druhou a desky – opět to pouring jistí. A k tomu, že Číny objednala extrémně roztomilé visačky, kam lze umístit fotku vybraného idola, mazlíčka či rodinného příslušníka. Anebo jen vyjádření, ať člověku dají lidi ten daný den pokoj xD

A pak přišla moje nejoblíbenější část – ládování krabice (dobře, možná ne nejoblíbenější, mě bavilo celkově vytváření a každý jednotlivý krok!). A to jsem si řekla, že stejně to předám pozdě a, že krabice je moc obyčejná, tak jsem popadla fixy a tematicky ji vytunila. Pak naládovala a bylo.

(instagramové video zde)

Takže jestli někdo potřebuje užít deníček na jakékoliv téma nebo obyčejný junkjournal, ozvěte se. Strašně mě to baví vytvářet.

Hotový #memeLIFE deníček (vpravo dole) a album (vlevo nahoře)

Jendo minidílo ve čmárybloku, co vznikalo souběžně:

 

Co jste naposledy vyráběli?