Hrošátková cesta: Najdi si svůj dárek

Hrošátka jsou všude!

Nevím, jak to máte s dárky vy, ale já mám opravdu ráda, když obdarovaný ode mě dostane nejen něco, co mu (snad) udělá radost, avšak zároveň ho naladí i způsob předání. Může to být forma balení, jedna načančaná velká mašle či štítek se speicální vzkazem, anebo cesta plná vodítek, co ho k dárku dovede. Protože to všechno je přece součástí dárku, ne? 

 

A o tom bude dnešní článek...

Když měl letos přijet Martin na bílém koni, byla jsem tak trošku nejistá, neboť můj „super“ dárek nebyl vůbec tak úžasný, jak jsem chtěla (ano, i naše rodina disponuje velkým počtem Martinů). A večer před oním osudným dnem mě napadlo něco geniálního – proč alespoň cestu k dárku neudělat zajímavou (aneb vykompenzujeme si ty nervy, že dárek podle vás stojí za starou belu, protože i když byl žádaný, mohla jsem být kreativní, ruku na srdce, a vymyslet něco lepšího než knihu). Zbožňuju, když se mi na poslední chvíli začne rodit v mysli ďábelský plán (naštěstí tentokrát jsem měla dost času na realizaci - opravdu nejen u nás v republice panuje vyjímečný čas). Muhehehe!

Ono nezasvěcený náhodný kolemjdoucí by se mohl divit, kde se na Martina vzala hrošátka. Je pravda, že nových trendů bývá mnoho, ale svatého Martina na hrocha albína ještě nikdo neposadil. Tak jsem první! (proč ty, co stále nevěřícně korutí hlavami - jedná se o interní vtip, kdy jsem každý den na praxích posílala kresbu hrošíka ve všech kompromitujích životních situacích, z nichž nejvíc se mi vryla do paměti ta, kdy si spokojený chrupkající hrošík upšoukl tak, že i peřina odletěla)

Proto byl hrošík kvalifikován, aby v našem příběhu, respektive v cestovatelské literatuře za dárkem, se stal hlavním hrdinou, který po onom mýtickém (vím, že svatí opravdu existovali!) svatém pátral.

Ačkoliv nejsem nijak zvlášť zkušená, co se plánování bojovky týče, důležitým bodem byl pro mě začátek s prvním nápovědou a konec s oním hledaným pokladem. A pak přišla ta vtipná část – kreslení hrošíků na místech, kde se skrývá další nápověda. (Aneb kresby hrošíka pokračují stejně, jak začaly ;) )

Kdo sleduje pozorně, uvidí třešeň za uchem, kdo místo zná, ví, že třešeň je jediným stromem, na který se na mnou určeném místě dobře leze :D

 

Nejlepší bylo představovat si místa, která chci nakreslit, ale zároveň je kreslit takovým způsobem, aby byla jednoznačně rozpoznatelná pro hledače (což se ukázalo jako opravdové umění). Zároveň jsem chtěla, aby nápovědy nebyly příliš blízko u sebe, střídala se patra, byly samozřejmě, jak vevnitř, tak venku, a přesto všechno to nebyla nekonečná pátračka, u níž se ale člověk kvalitně protáhne /a to pro mě pátračka při umísťování nápověd rozhodně splnila ;) Inu na strom s izolepou nelezu běžně :DDD)

Moje oblíbená ilustrace a finální nápověda

Nakonec bylo deset zastavení rozmístěných úplně všude. A ještě jsem měla naplánované jedno speciální. Tak speciální, že ačkoliv bylo značně prostorově výrazné, a i celkem viditelně (ale chytře!) schované, zabralo jeho hledání spoustu času (ano, pod lampou je vždycky největší tma a nejvíc se člověk nasměje v momentě, kdy ostatní marně hledají a vy přesně víte, trochu škodolibé, příznávám) Na druhou stranu obsahovalo nějakou tu energeticky bohatou pochoutkou (čtěte čokoládu), takže snad to hledání stálo za to. 

Přiřadili byste k jednotlivým hrošíkům místa?

Co říct závěrem? Baví mě kreslení hrošíků a už začínám chápat, proč mnoho umělců či amatérských kreslířů, má svoje "speciální" postavy, které opakovaně kreslí. Je to skvělá záchrana na dny, kdy vám dojde inspirace, ale stejně máte chuť něco vytvořit. Zároveň za mě: není nic hezčího než, když někdo promyslí dárek do detailů a opravdu víte, že si s tm dal jednou práci, věnoval vám chvilku svého drahocenného času, neskočil po první věci, kterou v obchodě potkal, a hodil ji do dárkové tašky (ale sama vím, že někdy to prostě nejde jinak, protože existují členové rodiny, jemž se opravdu těžko zavděčite). A udělat mi někdo takovou bojovku, nepotřebuji ani ten poklad na konci.

Měli jste rádi bojovky na táborech? V čem pro vás tkvělo jejich kouzlo?

Odpověď na otázku v článku: Jednotliví hrošíci byli v vyřezávaných halloweenských dýní před domem, v bazénu, u jídelního stolu (tam byla pro něj schovaná i pochoutka), varné konvice, jeden byl nalepen na kytaře, jiný na záchodě, další si se schoval u zahradního přístřešku vedle túje, třešňového jsem vám prozradila, předposlední si šel zacvičit na hrazdu/poslovací stroj (který se kreslil hooodně špatně) a finální stanoviště bylo v koupelně pod umyvadlem, kde má hrošík své náčiní na holení.