Tvořivá nevěsta MALUJE obraz

 Cesta obrazu byla trnitá.

Měla tolik zatáček, botožek, slepých uliček, že z původního obrazu pro kamarádku vzniklo něco, co nám bude strašit (čtěte dělat radost) u nás doma.

Kde - to se ještě neví xD

Pojďte omrknout, jak obraz vznikal a co by pozorné oko nemělo přehlídnout ;)

Běheme stěhování se najde opravud spousta zajímavých věcí. A kdo mě zná, tak ví, že  neumím, jen tak vyhazovat věci, takže jsem se logicky snažila spoustu věcí zachránit.

Nový domov díky Vintedu našla spousta svícínků, dekorací, co jsem ale nechávala, byly rámečky se sklem a kvalitním dřeveným rámem. Protože, co si budeme povídat - v dnešní době koupit rámeček, aby vás to nestálo jednu ledvinu, obsahovalo to sklo a byl malinko bytelnější, není jen tak.

Zůstalo, ale i několik obrazů "vhodných k přemaloavání" (tento paradoxně původně nebyl jeden z nich xDDD) a jeden dva obrazy s výraznou nostalgickou hodnotou, jejíž osud bude ještě zajímavý, neboť se nám nikam tady v novém nehodí.

Tento obraz je cca něco mezi formátem A1 a A2, aneb prakticky to největší, co jsem doposud malovala. Na původním obrazem v černém dřeveném rámu byla paní v kápi nakreslená tak, aby symoblizovala sopku z níž vytékala láva. Typický tistěný obraz na dřevo z devadesátých let často distribuován ve velkém nákladu. Každá návštěva, co k nám po stěhování zavítala, byla vystavena burze/vnucování, jestli zrovna tento konkrétní počin nechce do své domácnosti. A světe div se, jedna kamarádka prohlásila, že hory má ráda, jen kdybych to přemalovala tak, aby tam nebyla ta děsivá paní.

Slyšíte v tom tu kreativní výzvu pro Tvořilku? Ano, nemohla jsem to jen tak nechat být a v ten moment byl osud obrazu zpečetěn. Bude přemalován.

Stejně jako mnoho malujících youtuberů a instagramových hvězd, jsem tedy vyhledala washi pásku s nejméně dekoračním efektem (aneb nějakou kterou bych použila spšíe v sebeobraně) a jala se oblepovat rám, abych mohla paní přetřít bílou akrylovou barvou.

Ale ani po dovu vrstvách levných akrylek s Actionu, paní pořád pod bílou prosvítala. Nakonec jsem rozhodla si podklad zvolit v teplých tónech a třetí podkladová vrstva byla hnědá. Tam už jsem si trošku i dala práci s tmavostí barvy a malinko si i črtala jakou horskou krajinku bych ráda nakreslila.

A zde se hodí obrázková vsuvka mého moodboardu celého obrazu (který oficiálně vznikl až po dokončení obrazu) obsahující jednotlivé skici, předlohy vytvořené narychlo AI (pan princ s pláštíkem), anebo obrázky klasicky nalezené na Googlu a screenované v mobilu. Tohle všechno bylo inspiraci pro vytvoření celého obrazu.

A ano, pvůodně to byly jen hory a právě silueta kamarádky s jejím vysněným psím plemenem kráčící vstříc horám, nicméně pak se blížila svatba a můj mozek se zatemnil a všechno kreativní se začalo točit kolem svatby (velkou výjimkou byla již v minulých článcích zmíněná Instagramová kuchařka Petry Burianové) 

moodboard 

 

No a pak se pokračovalo v tvoření dál. Objevila se na plátně apokalyptická mračna a siluety hor. A velké jezero, které bylo středobodem plátna.

Postavu kamarádky nahradila ustřední svatební dvojice.  Pes tam nakonec byl též, nicméně se jednalo o našeho zesnulého Tedymíra, proslulého strážce Cuketového království (více o tom zde). A správné království kromě chrabrého psího rytíře potřebuje zámek. A velké šutry, protože to splňuje mou triádu vysněného místa k žití (voda, šutry a les v horách - voda ideálně tekoucí)

  

V průběhu malování jsem si opět ověřila, že některé akrylovky, i když stejné značky, kryjou lépe než jiné. Někdy byla potřeba vrstva jedna, jindy jsem se k tomu opakovaně vracel a ladila stínovaní. Do teď se nmůžu vynadívat na barevné schéma a zapojení fialové. Má to své kouzlo. A ačkoliv jsem obraz kreslila prakticky od dubna 2025 a končila někdy v půlce srpna téhož roku, kreslila jsem ho opravdu po chvilkách. Díky tomu však nemá moc fotek... protože ono, co chctěte fotit a dokumetovat, když jste třeba zmákli vystínovat psovi ucho. Nebo když už potřetí opravujete okna zámku a rozdíl vidite jen vy? xDDD 

Přesto když se i teď na obraz podívám, vidím spoustu věcí, kde jsem se (spíš dílem náhody) překonala a překvapila samu sebe, jak luxusně a reálně to vypadá (viz třeba šutry, na ty jsem pyšná megamoc! A paradoxně jsem s nima nestrávila ani tolik času xD) a na druhou stranu pořád vidím i ty nedostatky, co by ráda upravila, změnila a strávila další hodinu nebo dvě pokusy a omyly, jestli se mi to podaří vylepšit.

Přesto když jsem obraz dokončovala, měla jsem pocit, že už tam nemám co kreslit (i když teď bych ladila ty detaily a stínování xD aneb syndrom věčně nespokojeného umělce) a proto jsem tam hodila podpis a datum (na což jsme si vzpomněla samozřejmě, až jsem měla všechno očistěné a štětce vymyté xD)

 

 (memečko screenované někde nejspíš na Instagramu, autora neznám, nevím, kdo to je. Jisté je jen to, že já to nejsem, ale přesně takto jsem vypadala, když jsem detaily přepracovávala xD)

 

 Jak šel čas s obrazem...

A tady bych prosím ráda vypíchla nejzajímavější okamžiky v průběhu kreslení. Aneb asi nejpozorovatelnější změny hezky chronologicky v průběhu času. Ano, Tedmyír a zámek, to byly ty okamžiky, kdy se obraz zvrhnul jiným směrem... Emčo, promiň. Překreslím ti nějaký jiný obraz, ale tento prý už nedáme :) 

 

A posledních pár zavěrečených malujcích dní... 

 

Čas, kdy obraz opravdu zazářil... 

A možná mě trochu mrzí, že jsem si měla udělat ve svatebních šatech fotku s tím, jak držím obraz... Ale na druhou stranu, věřím, že v tom mi třeba pomůže umělá inteligence, ta nějakou rychlou fotomontáž, kde mi nebude chybět končetina, třeba zvládne xD