Mé oblíbené útočiště na svatbě, obzvlášť před obřadem, kde jsem s načesanou hlavouu trávila s hosty nejvíc času, byl introvertský koutek. A místo to bylo lidem, co mají rádi svůj klid a pokoj, zaslíbené.
A opět tam nechyběly kreativní aktivity.
Pojďte se mnou zavítat do trošku jiné sekce naší svatby.
Jak nevěsta na nápad přišla a z čeho jí vstávají vlasy hrůzou
Řekla bych, že každá nevěsta má svoji noční můru (navzdory tomu, že svatba jako taková je považovaná za obecně poziitvní a radostnou zkušenost). Pro některou je to, že nebude hostům chutnat, jinou rozhodí předpověď počasí a nemalá šance, že by mohlo pršet, další se bude obávat toho, že se jí ženich zpije do němoty ještě předtím, než doťapká k oltáři.
Mě samotnou docela děsilo to, že bych měla být v centru dění. A že na mě bude upřená pozornost celý den. Ano, své benefity to má, když bude člověk hezky načesaný, v princeznovských šatech atd.... nicméně já přece jenom na tolik pozornosti nejsem zvyklá a upřímně nejlíp je mi někde v lese na procházce anebo ve svém pokoji s knížkou nebo tužkou v ruce nebo třeba zahraabaná pod hromadou odstřižků, když zrovna něco tvořím... A ještě představa, že mě u toho bude někdo fotit a já se mám tvářit kultivovaně, aby ty fotky nějak vypadaly... (jojo, předsvatební focení bylo super, ale i tak to pro mě byla jedna velká křeč... na druhou stranu na svatbě jsem pak vlastně o Adélce ani nevěděla, takže svou misi to splnilo.) A i přesto, že jsme na své svatbě měli fakt jen ty, co jsme tam mít chtěli, ty njebližší, před kterými mi nevadí být trošku za šaška, přece jen nechci být hlavní šašek/atrakce "nejdůelžitějšího dne v mém životě", jestli mi rozumíte...
(Mimochodem pokud máte svoji vlastní svatbu za sebou a chtěli byste se v komentářích podělit o to, z čeho jste měli obavy vy, budu moc ráda :) Stejně tak jako pokud na svou svatbu teprve čekáte, zajímá mě, co Vás na Vašem vysněném dni znejišťuje, co by vám ho mohlo pokazit)
A vzhledem k tomu, že ve svém okruhu známých, přátel a rodiny nejsem zdaleka jediná, kdo je introvert skrz naskrz, řekla jsem si, proč nevytvořit takové místo, kam se dá v případě přelidnění zdrhnout, kam se dá schovat a na chvilku vypnout. (Ať už jako možnost pro hosty, nebo pro mě/nás, když by to bylo potřeba.) Inu a to byl podnět k vytovření bezpečného samotářského tvořícího koutku, kde se mohli hosté (a nevěsta) schovat v případě krize. A sama musím říct, že jsem si jeho chystání maximálně vychutnala, stejně jako jsem tam trávila nejvíc času před obřadem, kdy jsem lítala již načesaná mezi davy, ale díky tomuto klidnému místu jsem měla možnost se nejen před obřadem najíst, ale i taky pohovořit se spoustou svých přátel, co tam neměli úplně spřizněnou duši ( i když, to se musím poplácat po rameni, to se nám též povedlo složit seznam hostů tak, aby tam každý někoho měl, případně seznámit pár lidí předem - což je to úplně nejlepší, co můžete udělat! Ale o tom více v rámci článku rozlučky se svobodou).
Veškeré plány jsem si stejně jako spoustu jiných věcí (včetně takového deníčku, kde jsem si hojně stěžovala, chválila i zaznamenávala, co se nám podařilo a co nás ještě čekalo) zaznamenávala na papír. Co jsem použila a co přece jen zůstalo jen na papíře uvidíte níže.
Představovánní rodinných erbů
Takový old-school Facebook.
A jeden z nejlepších nápadů na svatbě vůbec.
Stačí fotka (kterou jsme u většiny splašili v rámci profilovky na sociálních sítích) a krátká charakteristika s ohledem na to, s kým by si na svatbě mohli rozumět. A co je nejdůležitější (hned po jméně, co všichni při představení stejně zapomenou xDD) je vztah k nevěstě a ženichovi. Takže jsme vytvořili takový mini rodokmen + kamarády jsme se tam snažili zařadit (samozřejmě na straně nevěsty mí kamarádi, na straně ženicha jeho kamrádi, společní tam, kde bylo místo xD).
A pro nápovědu si tam hosté chodili docela často a hlavně všichni věděli, o koho se jedná, s kým mluví a jak se dotyčný jmenuje.
Plánujete-li svatbu, doporučuju ;)
Kreativní koutek - děvčátko z Hirošimi, kreslení erbu a místo pro trochu ticha a rozjímání
Kdo mě zná, tak ví, že moc ráda skládám origami a to hlavně jeřáby. Proč? Neb mě fascinuje příběh děvčátka z Hirošimi (kdo nezná, honem gůglí, veřte, že nebudete litovat ;) Takže kdo si chtěl lámat hlavu, byly k dispozici origami papíry v různých barvách, návod na jeřába, ale i na jiná jednodušší zvířátka a velka sklenice na okurky, kam hosté mohli jeřáby házet, aby nás dostali blíž ke složení tisíců jeřábů a tím i splnění přání.
Druhou aktivitou byla talbulka a křídy s úkolem, aby si hosté navrhli vlastní erb. Neboť, jak jsem již odkazovala ve článku s pozvánkami, představování erbů byl jeden z bodů programu.
Svatební knihobudka
Jedna z věcí, kterou jsem na svatbu začala připravovat opravdu opravdu velmi brzo.
Sama jsem milovníkem čtení, knížkám holduje i můj muž, a jestli jsou místa, kam se zvědavostí nahlédnu vždycky ráda, jsou to knihobudky. Skvělá věc! Ten, kdo s tím přišel by si zasloužil minimálně Nobelovku za mír.
Nicméně rukou mi za rok i měsíc projde spousta knížek, které často získávám buď z druhé ruky anebo někde za pakatel ve velkých slevách... nicméně jsem se zařekla, že doma mi zůstanou pouze ty knížky, ke kterým se ráda vracím anebo čtu opakovaně. Tenhle přístup praktikuju už několik let a řekla bych, že se mi to více méně daří. Ne dokonale, ale daří.
A knížky, co výběrem neprojdou? Něco pošlu zpátky na Knihobota, Reknihy nebo Restorio, první volbou ale většinou bývá je darovat někomu z mého okolí, kdo čte (což je čím dál složitější) a hlavně kdo je ocení a mohly by se mu líbit. A vzhledem k tomu, že sama mám docela široký záběr žánrů a věděla jsem, že na svatbě bude docela dost čtenářů, začala jsem si knížky nechávat, třídila jsem je o to obezřetněji s myšlenkou na potenciální hosty.
Knížky jsme pak se ségrou postupně zabalily, oštítkovali žánrem a klíčovými slovy a knihobudka měla velký úspěch. Knížek bylo o pár kousků víc než hostů a zbyla nám tuším dvě nebo tři knížky. Což není špatné (na to, že na svatbě bylo i klidně tak půlka nečtenářů)
Fotokoutek
Budu se opakovat a odkazovat na první článek ze série, ale Fotobudka s duší byla hvězdou i pro největší asociály, stačilo jen vychytat minutku, kdy tam zrovna nebyl dav. Ale parádní bylo, že si ji užuli fakt všichni. I můj asocální bratr tam byl pečený vařený a pomáhal ostatním s fotkama. Takže opět mohu jen a jen doporučit.
A na co bych vás nalákala příště?
Na tajemství obrazu níže.
Máte chuť se dozvědět ještě více o naší svatbě? Zde malá doporučení na články:
Budu se opakovat, za což se omlouvám, ale byly to naprosto perfektní a originální nápady! Jako ten FB? U toho jsem byla pečená vařená xDD a ty knížky? Z toho jsem měla takovou obrovskou radost! Bylo skvělý, jak byly zabalené a nahoře byly jen indicie. Dost dlouho jsem tápala, co si vybrat, protože tam toho bylo opravdu spoustu skvělého :)
OdpovědětVymazat