A day in a life of TVOŘILKA

 Takový mini sociální experiment jsem si vyzkoušela v lednu.

21.1. v neděli jsem se pasovala do role influencerky a  sdílela svůj den.

Nasdílím vám ho s časovým odstupem i zde.

A zároveň vám představím i trošku zákulisí celého dne. 

Pojďte se se mnou pokochat ještě zbytky sněhu.

Bylo nebylo...

Netajím se tím, že si nedokážu představit život influencerů, hlavně co se týče aspektu neustále akce-reakce na sítích. Být pořád v pozoru a mít u sebe mobil? A neodkládat ho, naopak přemýšlet, co ještě zachytit a co ne? Zastavit se v životě, zachytit to, zveřejnit to a pokračovat dál?

Ano, mám sociální sítě, občas si řeknu, že toto by bylo fajn zveřejnit/zachytit, to by mohlo inspirovat (neb toť můj cíl i zde i tam), ale kolikrát už ten moment "propásnu" anebo to nechám plavata žiju si dál. Anebo to zachytím, snažím se zveřejnit a pak jsem zděšená, kolik času uběhlo.

Tak či tak...úvahy si nechme na později, poďjme si projít můj den a co tomu všemu předcházelo.

Bylo nebylo... ale teď už opravdu

Věděla jsem, že mě čeká volnný víkend, který konečně budu moci strávit bez větších povinností a dle svého. A tak si Tvořilka řekla.... uděláme anketu. Bude o to zájem? Zájem by byl. Tak se šlo na to.

Nakonec jsem si soobtu nechala na lehké plánování. Nakonec se tam sešly nějaké rodinné akce (které jsem sdílet nechtěla a sdíelt nebudu, neb mé soukromí a otevřenost má stále své hranice) a "Day in a life of Tvořilka" byl přesunut na neděli. Na druhou stranu mi to dalo super námět k tomu, naplánovat si ten den podle sebe, podle toho, co chci stihnout, ale zároveň i podle toho, co chci zachytit.

A věřte nebo ne, udělala jsem si seznam nápadů vs. to, co bych ráda dělala vs. to, co ráda dělám během volných dní a snažila se to nějak zkombinovat. Zároveň jsem přemýšlela jakou formou to předat, aby mi to:

1. zabralo, co nejméně práce/času
2. bylo to "reálné"
3. bylo to záživné

Takže jsem sáhla po věcech, které sama ráda sleduju, co mě na instagramu samotnou baví, ale zároveň jsme si pořád chtěla užít volný víkend.

Lass uns gehen...

Ačkoliv byla neděle, vzbudila jsem se realtivně brzo. Jsme spíš ranní ptáče a paradoxně si o víkendu moc nepospím. K čemu ale moc ráda využívám čas - to je zůstat ještě chvilku v posteli a číst si. Anebo omrknout východ slunce, to si taky užívám. Tentokrát se mi podařilo vše výše zmíněné plus zveřejnit příspěvek do Vlastního skicáku za leden (příspěvek zde, více o skicáku zde)

Obvykle se hned po zvednutí z postele těšším na snídani. Ideálně slanou. Ale vzhledem k tomu, že byl venku sníh a po několika dnech takové té bílé či neurčitě šedé oblohy mě uvítalo sluníčko, byla toto kombinace které jsem nemohla odolat a dala jsem jí dokonce přednsot před snídaní. Kdo mě zná, ví, že toto je opravdu výjimka. Neb Tvořilka nedá bez snídaně ani ránu xD (i když se třeba jede na zájezd a vyjíždí se nekřesťansky brzo, musím se nčeho tpelého napít a něco málo sníst) A spojila jsem zde příjemné s užitečným - vytáhla jsem sebe i psa. I když ten by na rozdíl ode mně ještě chrněl :DD

Kolem desáte byl tedy čas na snídani. Rup šup snídaně - pčeivo, hummus, sýr, šunka... nic přehnaně influencerského, naprosto obyčejná záležitost. Co ale můžu doporučit, tak sirup níže. Zalije se horkou vodou a chutná jako horké jablko nebo mňamózní mošt. Plus obal je super na koláže ;)

Zde vidíte i moji "obsesi", co se plánů týče... aneb abych navnadila sebe i sledující. (aneb velmi úzký a reáný výčet toho, co bych ráda za ten den zvládla)

Ale nejdřív "povinnnosti", aneb bez práce nejsou koláče ani čas na záliby. Vyskládávání myčky už je taková automatika, co ale dělám čím dál raději je věšení prádla. Dřív jsem to nesnášela, ale teď! A obzvlášť ještě když ho můžu věšit ven! (pokud není kalamita, nelije, není bouřka... nic nemá nad prádlo věšené venku. Obzvlášť, když ho profoukne vítr anebo vymrzne, to má pak skvělou texturu.)

Každopádně zde jsem si hrála s momenty před/po a řeknu vám... zbaralo to víc času, než by si myslela xD

Potom jsem měla v plánu péct toušťák. Příprava kynutého těsta je další z mých oblíbených činností, které si užívám o víkendu. Kynuté těsto potřebuje čas a já si hrozně užívám, když na jeho zpracovvánínemusím spěchat a můžu ho nechat kynout, jak kvasnice dovolí. Zároveň si strašně užívám oblečení masterchefské zástěry (článek o ní zde) - inu nic se nenosí tak jako něco, co si doladítě k obrazu svému (obzvlᚡkdyž to ještě není vaše zástěra, ale vy si ji na tajňáka půjčujete xD)

A vzhledem k tomu, že kynutí zabere čas, mezitím jsem si pohrávala se svým Razítkovníkem a s přípravou desek a signatur. 

Toušťák se vyvedl (ráda peču podle pana Cuketky - recept), dala jsem si gulášovku a těstovinový salát z předchozího dne k obědu a následně pokračovala v Razítkovníku.

Pak ale přišla nečekaná akce - známí potřebovali pomoc se zaměřováním domečku, co plánují rekonstruovat a tak jsem celé odpoledne běhala s metrem, plánky, tužkou a červeným fixem. Ale musím říct, že se strašně těším, až budu někdy tuto část sama podnikat, překreslování plánku a vymýšlení variant mě neskutečně baví ( i když je mi jasné, že když nad tím budu rokovat tak dlouho jako oni, trochuto nadšení ze mě opadne xDD Obzvlášť když se do toho ještě pár věcí pokazí xD)

Teď přichází na řadu mé nejoblbíenější storýčko dne. A luxusní kulinářský pošin. Sendviče z domácí tousťáku. Lahoda. A ty oči tomu dodaly grády :DD Škoda, že byly jen ve virtuální realitě, neboť uznejte, že vypadá velmi vtipně xDD

Večer jsem se ještě musela pokochat sněhem (protože jsem věděla, že patrně dlouho nevydrží a bylo tomu tak :/) a užít si klid večerní procházky. Samozřejmě ve spoelčnosti vrchního hlídače, aby muto nebylo líto.

A potom jsem se docela zhozila, kolik času jsem vlastně ten den na Instagramu strávila. Protože necelé dvě hoďky nejsou málo. A to jsem prosím jen přidávala, případně sem tam reagovala na nějakou odpověď. Žádné scrollování, žádná storýčka ostatních, žádné odpovídání an soukromé zprávy. Jen interakce s publikem.

Večer jsem už ale upřímně měla trošku pokrk toho "být pořád online a přpravená zaznamenat každou minutu". Zalezla jsem si na chvilku ke psaní článků a k odpovídání na komentáře (to je moje vždycky oblíbená až sváteční chvíle hezky si všechno pročíst, dopsat...), nesměl chybět ani diář a malinká koláž týkající se čtenářské výzvy od Léni, do které bych se ráda letos opět zapojila.

Poté už jsem lehce vyfluslá den na Instagramu ukončila a šla si číst. Cca kolem půl desáté jsem úplně odhodila telefon a jen si četla. A konečně za den vypnula. A přestala myslet na výzvu, co jsem si pro sebe vymyslela.

Inu všechno je otázka cviku, ale přiznám se, že vybalancovat osobní život, roztěkanost a to všudypřítomné sdílení... vnímám, že pokud si tady člověk nenastaví hranice, vyhoří snadno a rychle. A což o to... ta storýčka jsou vizuálně hrozně krásná, ale toho času, co s tím člověk opravdu stráví, aby to "naaranžoval", aby to fotogenické kolikrát bylo.... ani nemluvím.

Závěrem: jsem moc ráda, že jsem si to vyzkoušela, jsem ráda za to, že mě to donutilo den využít na maximum a pustit se i do některých věcí, které jsem dlouho odkládala (jako třeba ten Razítkovník). Na druhou stranu nebýt dvou procházek, které mě donutily pořádně vypnout, nejsem  si úplě jistá, že bych po zbytek dne nebyla v křeči, co postnout. A klobouk dolů těm, kteří si formou sdílení či vlogů vydělávají na živobytí.  Pro mě je tato hranice stále velice tenká a pořád jsem ta "stará garda", co přemýšlí co sdílet a co už je za hranou a mohlo by být "nebezpečné" či "příliš" odhalující. Inu pořád nezapřu to, že jsem od malička vyrůstala se skrytou indentitou pod přezdívkou.

Kdybyste byli influenceři, která oblast vašeho života by vám vydělávala?

Co byste sdíleli? S kým byste spolupracovali?

Co vy a sdílení na sítích?

Co je podle vás za hranou a co ještě ne?