Půl roku se SKICÁKEM

Jak nejlépe zmapovat první polovinu roku? Kreslení to jistí.

Čas na příběhy dalších ilustrací.

Kdo už pár článků četl ví, že od začátku roku se pokouším každý měsíc kreslit na zadané téma jednu skicákovou stránku. Vzhledem k psaní bakalářky a státnicím se odpoledne věnované těmto stránkám daly považovat za tzv. "oddechový čas", který jsem si i navzdory ne vždy ideálním tématům (ano, parfém i autopotrét byl pro mě výzvou ve všech ohledech), opravdu oblíbila.

#OblíbenáPíseň 

Oblíbená píseň je noční můra pro osobu, která nemá nijak ryze vyhraněný oblíbený film, seriál či inspirativní osobnost. Všechny tyto kategorie podléhají momentální náladě, aktuálnímu vkusu nebo neřízenému nadšení a radosti ze života. Takže vlastně žádná oblíbený/á/é _____ (doplňte si sami) neeexistuje, vždycky je jedná spíše o aktuálně populární éru něčeho, co se má buď tendenci vracet (ano, ať žije retro!) anebo je to následně navždy zapomenuto vlivem mozkových mazacích procesů. 

A tato písnička je takovým cestováním časem sama o sobě. Staré nádraží, stojací hodiny, podmanivý sametový hlas (kdy jsem si musela vzpomenout na songy od Petra Muka) a příběh, který končí tak trochu špatně, ale záleží na vašem výkladu. Navíc jsem si chtěla nakreslit nádražní hodiny, nějaký ten vláček a trochu těch snových příběhů, co se odehrávají na kolejích (nemáte-li dvouhodinové zpoždění samozřejmě).

Mimochodem - čím víc vlakem jezdím, tím víc chápu zapálení některých železničářů a sběratelů malých vláčků. Železnice je něco, co ačkoliv si kdysi vynutilo spoustu lidských obětí, zabavených pozemků či tehdy drastickýh změn, ale má své kouzlo. Ubíhající krajinu za okny, hukot parních lokomotiv a unikatní atmosféru některých nádraží je těžké napodobit.

Ilustrace nakonec zůstala  černobílou perokresbou. Opravdu jsem se bála, že ačkoliv barvičky by mohly mít potenciál pozvednout to na úplně jinou úroveň, zároveň jsem si nebyla jistá...abych tím výsledný obrázek nakonec nezabila. Takže prozatím snové hodiny v oblacích zůstanou nevybarvené. Ale kdo ví, třeba se k obrázku v budoucnu vrátím a nakreslím barevnou verzi.

(mimochodem taková zajímavost ze zákulisí - sama jsem překvapená, že jsem za celý půl rok jsem se stihla zúčastnit každého jednoho kola, výjimkou byla právě píseň skicáku, kde jsem už byla líná někdy v jedenáct večer v den deadlinu nahrávat obrázek :DDD)

#Víla

Na kreslení víly jsem se strašně těšila. Nadšení z Witch vystřídalo sledování Winx (což se mimochodem ukázalo jako skvělá forma výuky jazyků - nové série vycházely dříve dabované v němčině či angličtině, takže jsem mohla procvičovat do aleluja).  Zjistila jsem, že to bylo takové pokračování princeznosko-barbínkovské éry (nesuďte mě :DD) Ale obecně víly, pricnezny či magické bytosti bylo vždycky něco, co jsem kreslila ráda. Inu pohádky a já, to je jeden dlouhý (nebo spíš nekonečný) příběh.

Víla byla první výtvor, který se dokonce probojoval i do souhrného videa a tím jsem si pomyslně splnila cíl své mise. Můj slavný moment nastane přesně ve 3 minuty a 35 sekund :DD

#Kelímek

 

Květnová výzva byla pro mě asi druhá nejzajímavější. Navrhnout design kelímku a ještě polemizovat nad tím, co je lepší, zda kakao nebo kafe (není třeba debatovat o tom, že kakao jasně vyhrává! :D), to bylo pro mě jako dělané. Ve čmárybloku mám asi deset náčrtů, jak bude výsledný kelímek vypadat.

Nakonec vyhrála varianta terče a slámky v podobě šípu. Pamatuju si, že obrázek jsem dodělávala při jednom ze zápasů našich na mistrovství světa v hokeji. Hádáte správně - byla jsem více ponořená do kreslení než do samotného hokeje. Viním z toho trenéra národního mužstva - málo se na mě usmíval :D (mám takový dotaz - též vám připomínal během zápasu dobytek na pastvě, jak neustále přežvykoval, kdykoliv ho kamera zabrala?)

U kelímku jsem se nemohla rozhodnout zda s pozadím nebo bez, tak jsem v polovině kreslení obrázek naskenovala a pak doufala, že výsledek nebude úplná katastrofa. S odstupem uznávám, že každá verze má něco do sebe, pořád se ale přikláním k té bez pozadí. Jediné, co mi tam chybí je to sypání na šlehačce ;))

 Můj moment slávy tentokrát 2:51 (ano, spojení moment slávy tu bude často skloňované, ať se mé budoucí já může za pár let pobavit). A dokonce jsem byla i málem obětí náhodného losování (můj obrázek byl stý v pořadí, což je mimochodem opravdu luxusní číslo, a vyhrál dle náhodného výběru sto druhý výkres, viz 4:19, takže jsem byla vlastně slavná dvakrát :DDD)

#Přátele 

Poslední obrázek za tento půlrok měl být věnován seriálu Přátelé. (Kdo je skalním fanouškem, vynechte prosím nasledující věty až do další závorky, neboť jsou hodné mého lynčování xD) Upřímně - Přátele jsem sledovala jako malá a to čas od času. Nikdy jsem neviděla všechny díly a asi nikdy ani neuvidím. Vím, že Přátelé zažili pravděpodobně svůj pomyslný "comeback", všude jsou teď trička, mikiny a další nesmysly s nápisem seriálu a všichni se teď prohlašujíc skalními fanoušky. Sama osobně si myslím, že to ve své době opravdu dobrý seriál, má pořád co nabídnout, pořád zůstává vtipný a v mnohých věcech nadčasový, na druhou stranu třeba Čarodějky jsou mému srdci bližší. (Teď už můžete v klidu pokračovat ve čtení všichni ;))

Vzhledem k tomu, že toto téma mi nepřineslo příliš mnoho inspirace, rozhodla jsem se to pojmout malinko jinak. Jako ústřední motiv jsem použila název znělky I´ll be there for you. Toto je věta, se kterou souzním a věty, co vystihuje přátelství jako takové. To, že tu budu vždy pro své přátele je něco, čím se snažím řidit a na čem si zakládám.

Pravdou ale je, že na tuto kresbu jsem nejmíň pyšná a nepatří mezi mé oblíbené. Ačkoliv kombinace žluté a fialové je zajímavá a do celého půlroku se skicákem vlastně docela hezky zapadá, nemůžu se ubránit tomu, že jsem si s tím mohla přece jenom víc pohrát.

(Další zajímavost - docela uvažuju, že si kopii rohožky na obrázku pořídím, inspirovala jsem nejmeovaným obchodem s rohožkama, jehož jméno už je dávno v zapomnění, protože vtipný nápis na rohočce mi přijde jako něco, co pozdvihne i neuklizenou domácnost na úplně jiný level vtipnosti :DD Neboť když nemáte čas uklidit, pojďme se tomu nepořádku aspoň zasmát ;))

(A dveře měly původně být otvírací a v něm schované kariratury mých přátel, ale prozatím jsem tento záměr odložila na neurčito. Nápad mi to přijde ale pořád hodně dobrý a ráda bych ho někdy zrealizovala)

Ve zkratce

Uznávám, že i na mě ten článek byl poměrně dlouhý (asi nejdelší,co tady na blogu najdete), proto jsem si řekla, že to nejzajímavější by se dalo vypíchnout v několika bodech.

1. Nejoblíbenejší kresba: jednoznačně Píseň
2. Nejzáživnější kreslení: Víla vede tento žebříček
3. Nejvíce demotivující téma: Přátelé 
4. Největší dilema(ano, měla jsem dost problém rozhodnout se, který můj nápad chci vlastně kreslit): Kelímek skicáku
5. Nejlepší nápad za celý půlrok: Parfém s vůni Covidu (odkaz na článek zde)

 

Na závěr vřele doporučuju zadat si následující hastagy do instagramu (#pisenskicaku, #vilaskicaku, #kelimekskicaku a #prateleskicaku), protože výzvy se učástnila hromada strašně talentovaných lidí. 

A ačkoliv Dominika ve videích (odkaz na kanál zde) vybírá svých top 30, spousta skvělých kreseb, z kterých jsem byla ndšená třeba já, se tam vůbec neprobojuje (na její obranu - kolikrát by to chtělo tak top 70, vybírat takto je strašně těžké). Pravidelně se mi stává, že projíždím příspěvky a žasnu nad skvělými nápady, které ostatní mají. Takže chcete-li načerpat inspiraci, můžu vřele doporučit!

 

Které téma vás zaujalo nejvíc?

Jaký seriál z dob pravěkých je vás nejoblíbenější?

Baví vás téma výzev nebo se tomu vyhýbáte?

A co je pro vás tou největší výzvou?

Mějte se krásně a prázdninujte a odpočívejte, co to jde!